Na co se můžou návštěvníci turné těšit?
Já jsem autor více než stovky písní, z čehož logicky plyne, že jsou skladby, které vyšly někdy před deseti patnácti lety a nikdy jsme je naživo nezahráli. To je případ třeba Písně labutí nebo Pravdy o Spider-Manovi. Takže je teď konečně zařadíme. A zahrajeme i píseň J.P. věnovanou Janu Palachovi.
Píseň o Palachovi jste nikdy nehráli. Proč?
Z úcty k němu jsem ji nechtěl na koncertech prezentovat, aby toho nebylo moc, aby se její hodnota nedevalvovala. A abych skrze jeho odkaz nesbíral nějaké pozitivní bodíky. Ale v souvislosti s padesátým výročím jeho skutku si myslíme, že si ta píseň zaslouží zaznít.
Jak jste písně na aktuální koncerty vybírali?
Poprosil jsem kolegy z kapely, aby každý vybral deset věcí. Ze čtyř starých hitů jsme udělali medley, kterým koncert začne. A potom půjdeme chronologicky. Od úplně první písně, která poprvé vyšla v roce 1996, a postupně se propasírujeme všemi deseti alby – od desek s Ready Kirken až po sólovky.
Vy jste natáčel klip za polárním kruhem, sever máte hodně rád a v tomto stylu má být laděná i scéna. Jak to bude vypadat?
Dohodli jsme se s pořadateli, že chceme větší honorář, když ušetří za topení. Ne, to je samozřejmě vtip. Na pódiu budou jakoby udělané hory, kapela bude mezi těmi jehlany a jejich barva se bude měnit s každou písničkou. Chceme navodit atmosféru osamocení, ale takového toho očistného, kdy máme čas si uvědomit, co vlastně chceme. A hory způsobují nadhled, který je moc potřeba.
Za poslední dobu máte zase několik filmových písní. Je to vděčné v tom, že se vaše hudba dostane k jinému publiku?
Já bych hlavně rád zdůraznil rozdíl mezi titulní písní, která film doprovází, a scénickou hudbou, která nesmí rušit. A líbí se mi, že Michal Dvořák udělal krásný festival Soundtrack, který se zaměřuje právě na tu scénickou hudbu. Což je fajn změna oproti přehlídkám, kde je širší záběr a člověk se nestihne přepnout z jedné emoce do druhé.
Ale zaplať pánbůh za to, že se něco děje. Co jsem zažil třeba na Colours, to jsou neuvěřitelné věci. V hotelu si povídám s nějakou malou potetovanou holkou o New Yorku a pak zjistím, že je to zpěvačka LP, která patří mezi světovou špičku. Takové zážitky mě fascinují.
