Proč uvádíte Kudykama zrovna ve Státní opeře?
Kudykam je náročný. Nemá lineární děj, celý je ve verších a provází ho živý orchestr. V Praze jsou čtyři scény, které by splnily mé představy – Národní, Stavovské a vinohradské divadlo a Státní opera. Vybral jsem si operu, je nejkrásnější. Když tam vejdu, jako bych vešel do kostela.
Jak jste se s vedením Státní opery na spolupráci domluvil?
Předal jsem vedení Opery libreto. Dlouho to zvažovali. Pak se ptali, zda jsem připraven splnit jejich podmínky. A ty byly tvrdé: šest set tisíc korun jen za prázdninové zkoušky, akceptovat hrací termíny v době, kdy soubor Opery odjede do Japonska. Odevzdat Státní opeře podíl na hrubém zisku, minimálně sto tisíc za jedno představení. Sám jsem si měl přivézt zvukovou aparaturu.
A proč jste Kudykama raději neuvedl třeba na Vinohradech?
Protože do opery jsem se zamiloval. Jsem rád, že díky Kudykamovi si ji pak zamilovali i lidé, kteří tam často přišli poprvé.
Státní opera je vaším koproducentem?
Ano, znamená to, že dává k dispozici svoji budovu a její údržbu. Žádné peníze. Za měsíc jsme jí vyplatili miliony. A přivedli přes třicet tisíc diváků.
Proč tedy rušíte šest lednových představení z jedenácti?
Když jsem podepisoval smlouvu, tak jsem nevěděl, že v pondělí a úterý srovnatelná divadla nehrají, protože tehdy se v návštěvy ani nedá doufat. Jejich zkušenost jsem nezohlednil a hrál i na Dušičky, na státní svátky. Tehdy na Kudykama přišlo kolem šesti set lidí. I když to bylo tolik, jako je plná kapacita třeba těch Vinohrad, není to dost. Ale v budoucnost Kudykama věřím. Lednová a březnová představení budou vyprodaná. Současně se zrušením těch šesti lednových jsem Operu požádal o přidělení šestatřiceti termínů na další rok.
Kdy se v jednáních o uvádění Kudykama objevil ministr Jehlička?
Libreto Kudykama jsem prostřednictvím podatelny předal ministerské kanceláři s žádostí o záštitu. Ministr rozhodl, že záštitu převezme, a jen při té příležitosti jsem s ním mluvil. Trvalo to asi čtyři minuty.
Jak o Kudykamovi komunikoval ministr s ředitelem Státní opery?
Ředitel Jaroslav Vocelka byl při přípravě smlouvy obezřetný. Než ji podepsal, předložil ji ministerstvu a ptal se, jestli jsou její parametry pro operu dobré. V září 2008 mu ministr odpověděl, že ano. Se souhlasem Opery vám tu smlouvu předkládám. Svá ujednání dělám tak, aby mohla být zveřejněna kdykoli.
Jehlička zároveň žádal o doplnění termínů repríz. Je normální, aby tohle ministr žádal?
Byl požádán o vyjádření, tak se vyjádřil. Řekl bych, že si všiml: hrát v lednu a pak až v červnu je prodleva, která představení poškodí. Když už nad něčím převzal záštitu, měl na mysli i uměleckou úroveň toho, co zaštítil. A není pravda, že by se Kudykam hrál jinak než ze svobodné vůle Opery. Ministr nenařizoval, jen posuzoval. Z předložených dokumentů, a jiné neexistují, to vyplývá. Tento postup může sloužit všem smlouvám mezi veřejnoprávními a soukromými subjekty za vzor.
