Michal David: umělec, či mistr kýče?

  9:59aktualizováno  9:59
Colu, pijeme colu... Céčka, sbírá céčka... Žiju si svůj discopříběh... Já chci žít nonstop... Hudební kritici mohou zuřit, ale ta slova nesmažou. Přiznejte, kdo z vás je nikdy neslyšel, nezná jejich melodii nebo neví, kdo je zpívá. Jistě, je to Michal David.

Normalizační zpěvák. Posluhovač režimu. To vše se říká o Michalu Davidovi. V módě je přidat slovo jako póvl, větu ve smyslu, že jeho písničky jsou trapné a že kdo ho poslouchá, je barbar.

Jenže zajděte si na diskotéku. Když v sále začnou znít tóny "óóó, decibely lásky", "pár přátel stačí mít" nebo "když se podaří, co se dařit má," vrhá se na parket víc lidí než obvykle.

Skáčou, mávají rukama a nahlas zpívají. Ať je jim dvacet, třicet nebo víc, texty znají dobře. Skoro se chce vsadit, že mezi nimi jsou i ti, kteří by jinak přísahali, že je tahle muzika pod jejich úroveň. Jako by se styděli za to, že se jim líbí.

"Přestože už není oním štíhlým a vlasatým idolem z 80. let, dívky tleskají, ječí a piští. Po zaplněném parketu se tlačí davy nadšenců." Tak MF DNES v březnu popsala Davidův koncert v Lucerně, na který přišlo přes dva tisíce lidí.

Se stejným nadšením se mnozí - byť v trochu decentnějším oblečení - hrnou i na jeho novou tvorbu. Byl to on, kdo napsal celý muzikál Kleopatra a stojí i za uvedním Rebelů.

Michal David je zkrátka fenomén. A je jedno, jestli v dobrém nebo špatném. Spousta lidí při vyslovení jeho jména zkřiví obličej, jiní se začnou hlasitě smát a další si vzpomenou, jak nadšeně cvičili v roce 1985 na legendární Poupata.

David, který až do osmnácti hrál a zpíval pod vlastním jménem Vladimír Štancl, byl pro mnohé mazánkem bývalého režimu. Komunisté ho měli rádi, o tom není pochyb. V době, kdy nemohla zpívat třeba Marta Kubišová, jeho bylo všude plno.

"Nebyl jsem nikdy ve straně, ani ve svazu mládeže. A jestli jsem hrál pro nějakou svazáckou akci, tak jsem nebyl sám," hájí se on po letech a dodává: "Jediným mým hříchem bylo, že se bolševikům mé písně nezdály škodlivé pro jejich záměry. Byly o optimismu, o lásce, že chci žít nonstop, mít svoji lásku z pasáže, svůj diskopříběh."

Jenže běžného člověka tehdy štvalo, jen Davida viděl nebo slyšel. Ta načinčanost, optimismus, skoro se chce říct až vlezlost. Laciné, podbízivé texty. "Stojím si za tím, co jsem kdy udělal. Líbí se mi to. Bylo to dobré, i když z muzikantského hlediska triviální." Jinými slovy: žádné velké umění, ale jednoduchá hudba, která oslovila masy.

Začátky v klášteře

Kdo tedy je a kdo byl Michal David? "Výjimečný skladatel, ale už ne tak zpěvák," tvrdí hudební publicista Josef Vlček, který spolupracuje s česky hrajícím rádiem Hey a z praxe ví, že jsou Davidovy písně populární stejně jako dřív.

Pro zajímavost: dejme stejnou otázku samotnému Davidovi. "Jsem úspěšný muž, myslím, že na mě lidi vzpomínají v dobrém," odpoví. Jenže zdaleka ne všichni vzpomínají v dobrém...

Dnes je mu třiačtyřicet a prodal víc než tři miliony desek. Kde ale začínal? A jak dospěl ke slávě? Bylo mu osm let, když po rozvodu rodičů odjel s matkou, varietní umělkyní, do Itálie. Chodil do klášterní školy nedaleko Verony a matka představená ho začala učit hrát na harmonium. Sotva desetiletý Štancl začal brzy mše sám doprovázat.

Ve čtrnácti založil skupiny Čtyři, hrál kvalitní jazz a zpívala s ním třeba Janu Koubkovou. Talent, říkalo se tehdy. Pak se ale objevil hudební boss František Janeček, skupina Kroky a začala ona spjatost s režimem. Michal David vypadal pořád stejně: nikdy nebyl velký tanečník, přes krk měl pověšené klávesy a kymácel se na místě.

"Byla to loutka, která o životě moc nevěděla. Vyprávěla se o něm spousta vtipů, třeba jak ho Janeček musel učit jíst příborem," vzpomíná Vlček. Mezi hudebníky koluje ostatně ještě jedna, daleko veselejší a navíc pravdivá příhoda. Když bylo - tehdy ještě Vladimíru Štanclovi - šestnáct let, jel s Janečkem a spol. na koncert do Bratislavy.

Tehdy se odehrála následující scéna: "Připravte si pasy." Štancl: "Cože, pas? Ten přece být na Slovensko nemusí." "Ale jistě že musí, to je průšvih. Běž hned na poštu a napiš telegram matce, ať ti ho do Bratislavy pošle. Tam tě nějak převezeme."

Nachytaný zpěvák uháněl na poštu a přes hranice se vezl zabalený pod dekou na zadním sedadle. Jeho matce ale přišla prosba o zaslání pasu podezřelá a myslela si, že chce syn emigrovat do Rakouska. Proto zavolala policii.

Protože cestovní doklad do Bratislavy nedorazil, bylo potřeba vymyslet, jak zpěváka - stále přesvědčeného, že je pas nutný - dostat zpátky. Řekli mu, ať si vleze do velké repro-bedny. Když to zkusil a zakřičel - Je to dobrý, přes hranice to půjde - vešli policisté. I oni se té hlouposti smáli. "Byl jsem vážně tele," vzpomíná David.

Od Poupat až k Naganu

Další věci spojené s Michalem Davidem už ale mnohým k smíchu nepřipadají. V 80. letech uzavírali umělci jakýsi nepsaný pakt s režimem. Když chtěli pracovat, dostali na výběr: Buď přijedeš na festival typu Sovětská píseň a zazpíváš, nebo máš smůlu a nezazpíváš si už vůbec.

Michal David byl festivalovou stálicí. Jako by před ním nebylo úniku, no a navíc ta spartakiáda. Rok 1985, Strahov, "když rozkvete růže z poupěte... vždyť je přece krásně na světě." Mnozí tehdy začali Davida nenávidět ještě víc. Tedy kromě starších žákyň. Ty byly hrdé a rvaly se o to, aby mohly na legendární Poupata cvičit.

I kvůli spartakiádě se o Davidovi mluvilo jako o posluhovači režimu. "On jím spíš nebyl," říká však Vlček. "To je jako byste s režimem spojovali Hurvínka, který v té době přece taky vystupoval..." Nikdo ale Davidovi nesmaže, že zpíval mimo jiné slova, která napsal Miroslav Müller, někdejší šéf oddělení kultury ÚV KSČ.

To mu ještě přitížilo po roce 1989, kdy se stal společenským odpadem. Byla na odpis a když po čtyřech pěti letech znovu začal objíždět vesnické diskotéky a poskakoval tam po sražených stolech, mnozí si říkali: "Tam patří, k těm kolotočům."

Podobné reakce se objevily, když se od roku 1992 soudil o dům, jehož bývalí majitelé v době konfiskací emigrovali. David koupil vilku od národního výboru a tvrdilo se, že za velmi zvýhodněnou cenu. On to popíral, ale opět bylo mnoho těch, kteří si v duchu říkali: "Patří ti to, snad ten soud prohraješ."

Nakonec David původní majitele vyplatil, ale vlnám kritiky zdaleka nebyl konec. Další se zvedla v únoru 1998, kdy složil hymnu olympijským vítězům z Nagana. "Proboha, co ten tam dělá?" To se říkalo, když v hokejovém dresu zastrčeném do riflí seděl na ramenou obránce Jiřího Šlégra a sto tisícům lidí na Staroměstském náměstí zpíval: "My jsme ten správnej tým."

Jenže sami hokejisté si tehdy Davida vybrali, aby hymnu napsal. Jeho písničky na turnaji v Naganu poslouchali a hlavně Dominik Hašek je jejich známým fanouškem. A třeba i tenista Petr Korda si při trénincích pouštěl Já chci žít nonstop...

Dlouhá noc? Píseň roku

Jaká je tedy Davidova muzika? Jednoduchá, to jistě. Ale kýčovitá? Těžko říct, ono i samotné slovo kýč je těžké dobře popsat. Vždyť v 50. letech byla za kýč považována detektivka a desetiletí nato secese.

"Má talent na skládání pomalých věcí a ještě ho nedokázal naplno využít," myslí si hudební znalec Josef Vlček. "Písničky jako Nenapovídej jsou o třídu lepší než ty rozjuchané Nonstopy."

Nejméně odpůrců má David asi mezi mladými. Ti si ho totiž podle hudebních znalců nepamatují jako "opičku, která cvičila, jak Janeček píská." A proč jsou jeho písničky stále populární? Existují asi tři důvody.

1. Je tu skupina lidí, kterým se líbily i kdysi.
2. Česká scéna má nedostatek kvalitní taneční hudby.
3. Pro zábavu. "Je přece sranda sledovat, když v tomhle věku skáče po jevišti," směje se Vlček.

Jenže nejsou to jen céčka, nonstopy a lásky z pasáže, se kterými je spojený úspěch Michala Davida. Složil třeba několik duetů pro Lucii Bílou a Karla Gotta a dvacet minut mu trvalo, než pro Helenu Vondráčkovou napsal píseň Dlouhá noc. A jaký z té se stal hit! Píseň roku. A to nemluvě o celém muzikálu Kleopatra s titulním songem Teď královnou jsem já. Další hit. Kleopatru nahradil muzikál Rebelové.

Hudba je sice původní ze 60. let, ale i tady je vidět Davidova práce. I tady ustoupí mnozí ti, kdo ho dřív odsuzovali. "To je dobrý, kdo to napsal," ptají se, když zazní song Hymna českých udavačů, který v původním muzikálu nebyl. Ano, by to znovu on... Michal David zkrátka nezmizel a ještě dlouho dobu nezmizí. Řekněte si sami, jestli bohužel nebo bohudík. Teď chystá další projekt, muzikál Tři mušketýři.

Michal David zkrátka nezmizel a ještě dlouhou dobu nezmizí. Řekněte si sami, jestli bohužel, nebo bohudík.

Tři důvody proč je oblíbený

1. Jednoduché, líbivé texty
2. Rytmická taneční hudba
3. Nostalgie

Tři důvody proč je odsuzován

1. Svázanost s minulým režimem
2. Přílišná podbízivost hudby
3. Spojení s kontroverzním Františkem Janečkem

Pět hitů Michala Davida
Nonstop (1982)
Nemůžou znát mý nápady, ty pěkně v sejfu mám,
jen tobě můžu vážně říct, jsem vítr hurikán,
já chci žít Nonstop, krásně a nonstop
a s tím, co příjde, mám chuť se rvát.
Nonstop, já chci žít nonstop
a s tím, co přijde, mám chuť se rvát.

Céčka, sbírá céčka (1984)
Čéčka, sbírá céčka,
v tom je ta léčka
a já jsem o tom neměl ani zdání,
že sbírá céčka,
tak co mi brání,
jen aby sehnal je
a bežel za ní.

Decibely lásky (1984)
Óóó, óóó, óóó,
decibely lásky,
óóó, óóó, óóó,
to je muzika,
óóó, óóó, óóó,
zbytečně se neříká.

Poupata (1985)
Když se podaří, co se dařit má,
když rozkvete růže z poupěte,
když se podaří, co se dařit má,
vždyť je přece krásně na světě.
Když se podaří, co se dařit má,
když je slunce jako ze zlata,
když se podaří, co se dařit má,
podaří se také poupata.

Discopříběh (1985)
Žiju si svůj diskopříběh, jé jé jé,
všechno se nám otevírá, ná ná ná,
všechno je to správně načatý,
áááá.
Žiju si svůj diskopříběh, jé jé jé,
už k nám jede naše tramvaj, ná ná ná,
ve který jsme jenom já a ty.

anketa
Když se řekne Michal David...

Pro
Helena Vondráčková, zpěvačka

" Co píseň, to hit. Michal je velmi nadaný a dělá kvalitní muziku. Jeho písničky jsou melodické, mají stavbu, začátek, konec a hlavně gradaci. Je to špičkový skladatel, cokoliv pro mě dělal, to mělo úroveň. A hlavně Dlouhá noc... Když jsem ji slyšela poprvé, věděla jsem, že to bude pecka."

Proti
Jan Rejžek, hudební kritik

"Je to jeden z nejvíc zmařených talentů populární hudby. Byl výborný, když hrál v šestnácti letch jazz, ale pak přišla ďábelská nabídka od Janečka a konec. Stupidní texty, primitivní hudba, lidi ho teď poslouchají z recese. A Dlouhá noc? Kleopatra? To nemá s hudbou nic společného."

Rozhovor s Michalem Davidem
David: Všechno bych udělal stejně

Uvědomujete si ten zvláštní postoj lidí k vám? Jako by se styděli za to, že vaši muziku poslouchají.
Všímám si toho už roky. Vím o lidech, kteří si pouštějí mou muziku v autě, kteří na večírcích tancují na nonstopy a discopříběhy, a když mě potkají, stydí se za mě. Je to póza, asi se před ostatními nechtějí zesměšnit. I když nevím čím...

Třeba tím, že poslouchají mazánka komunistického režimu.
Nebyl jsem mazánek. Nebyl jsem nikým protežován a žádný komunista mi nikdy nepomohl. Jistě, dělal jsem muziku, která se líbila dětem a nevadila režimu. Dneska když Lucie Bílá protežuje Klause, tak to nikomu nevadí. Často se vytahuje, že jsem dělal nějaké akce. Ale to bylo příkazem - kdo nejel do Sovětského svazu, nezpíval. A že na těch festivalech byli všichni, Olympic, Bílá, Eláni, to už nikdo neřekne.

Kolikrát jste byl v Sovětském svazu?
Třikrát nebo čtyřikrát.

Ale mohl byste třeba litovat něčeho, co jste udělal, ne?
To je blbost. Litovat bych mohl, kdybych něčeho zneužil, kdybych musel dělat něco, co mi bude proti vůli nebo k čemu budu donucen. A to jsem nikdy nebyl. Za vším, co jsem udělal, si stojím. Bylo to správné.

A co z toho bylo nejlepší?
Každá éra měla svoje. Nejdřív jazzová kapela, pak filmy jako Láska z pasáže, pak složení hitu Dlouhá noc a naposledy Kleopatra. Té si cením asi nejvíc.

Mimochodem, píseň Dlouhá noc, která byla zvolena jako největší hit roku, jste prý pro Helenu Vondráčkovou napsal za dvacet minut.
To je pravda, tak to u největších hitů bývá. Pár přátel, Láska z pasáže, Největší z nálezů a ztrát... Nic z toho mi netrvalo víc než půl hodiny.

Kterou z těch písní máte sám nejradši?
Největší z nálezů a ztrát, ta je mi blízká i textem. Eduard Pergner, který ho napsal, věděl o životě hodně. "... neboj, že to nekončí, já se s ničím neloučím..." To je o životě.

Zajímá mě ta doba těsně po revoluci, kdy všichni dávali od Davida ruce pryč. Proč?
Na tom se nejvíc podepsali novináři typu pana Rejžka, ti tuhle vlnu spustili. Co jsem dřív dělal, bylo sice nezávadné, ale žádné ódy na komunisty jsem nepěl. Byly to veselé věci, takové, jako jsme já. Když ráno vstanu, klidně se na sebe můžu podívat do zrcadla. To mnozí nemůžou.

Třeba?
Ne, já jmenovat nebudu. Ale myslím, že právě pan Rejžek těžil z minulého režimu stejně tak jako každý, kdo tehdy žil. A dnes ze sebe dělá moralistu. Pokud bych se měl vrátit, udělám všechno úplně stejně. A ať si každý říká, co chce, i můj comeback byl dobrý. Kamkoliv přijedu, mám úspěch.

Je někdo, komu byste nikdy nesložil hudbu?
To bych neřekl.

Někteří kritici říkají, že váš zpěv byl a je slabý.
A spousta jiných lidí tvrdí, že zpívat umím. Když se postavím na jeviště, zazpívám bez problémů na živo a bez falše.

Jaké dnes máte vztahy s lidmi, se kterými jste zpíval. Myslím dva: Markétu Muchovou a Pavla Horňáka.
To, že už nedělají muziku, neznamená, že se za mě stydí. Markéta pracuje v administrativě a občas mi zavolá. Pavel je právník a dobře si s ním popovídám.

A další?
Sagvana Toffiho vidím občas někde na večírku, Michal Penk se odmlčel a Iveta Bartošová zpívá dál. Nejvíc se stýkám s Františkem Janečkem, ten se ostatně taky vrhl do muzikálu.

Je zajímavé, že jste ho zmínil. Vždyť on o vás do Mladého světa psal, že vás musel učit jíst příborem.
Myslel to tehdy obrazně, ale špatně to řekl. Moje matka se urazila, napsala do vtipný dopis, ale moc nám nepomohl. Na vystoupeních po nás začali házet rajčata, vajíčka a propichovali nám gumy u aut. Franta tehdy neunesl moment slávy a začal se chovat velmi neobratně. Právě tímhle článkem, chyběla mu pokora.

Michal David na tiskové konferenci k muzikálu Kleopatra.

Michal David byl hostem iDNES a odpovídal čtenářům na jejich dotazy.

Michal David byl hostem iDNES a odpovídal čtenářům na jejich dotazy.

Michal David byl hostem iDNES a odpovídal čtenářům na jejich dotazy.

Michal David byl hostem iDNES a odpovídal čtenářům na jejich dotazy.

Autor hudby k muzikálu Kleopatra Michal David si po konci stého představení dal s chutí pivo. S Helenou pak společně zavzpomínali, jaké to bývalo kdysi. Nebo se právě začala rodit příští autorskointerpretační spolupráce?

Producent a skladatel Michal David.

Michal David

Autoři:

Nejčtenější

Zemřel Stan Lee, spolutvůrce komiksového světa značky Marvel

Fanoušci vzpomínají na Stana Lee u jeho hvězdy na chodníku slávy v Hollywoodu....

Ve věku 95 let zemřela legenda komiksu Stan Lee, který byl spolutvůrcem proslulé značky Marvel. O smrti muže, který se...

PRVNÍ DOJMY: Vy jste ti od Pohlreicha? Startuje pořad Ano, šéfová!

Moderátoři pořadu Ano, šéfová!

I kdyby se přetrhli, Jitka Pagana a její syn Santo, kteří v pořadu Ano, šéfová! převzali štafetu Zdeňka Pohlreicha v...

RECENZE: Rédl je jako Rudý kapitán. Čili přehnaná estébácká kovbojka

Záběr ze seriálu Rédl

Kam se hrabe slavná Chobotnice z mafiánské Sicílie na čtyřdílný thriller z naší historie, jenž pod jménem titulního...

Zemřel slovenský herec Marián Geišberg, hrdina komedie Revival

Marián Geišberg ve filmu Revival

Slovenský herec Marián Geišberg, u nás známý zejména z úspěšné hudební komedie Revival, zemřel v 64 letech. Zprávu...

TELEVIZIONÁŘ: Jak Dívka s pistolí odstřelila hnutí MeToo smíchem

Monica Vitti v komedii Dívka s pistolí

Hnutí MeToo právě slavilo první výročí, italská herečka Monica Vitti 87. narozeniny a její slavná komedie Dívka s...

Další z rubriky

Zemřel kreslíř Vladimír Renčín, autor postaviček Dlabáčka či Rambouska

Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín

Po dlouhé nemoci zemřel jeden z nejznámějších klasiků českého kresleného humoru Vladimír Renčín. Ilustrátorovi a...

Islámský stát komplikuje život i hercům. Michael Caine si změnil jméno

Michael Caine ve filmu Mládí

Britský herec Michael Caine, představitel Batmanova komorníka Alfreda a milosrdného doktora z Pravidel moštárny, byl...

Umělci reagují na brexit. Rowlingová by chtěla kouzlo, Cher se raduje

Joanne K. Rowlingová - Festival spisovatelů v Torontu (23. října 2007)

Rozhodnutí Britů vystoupit z Evropské unie komentují na sociálních sítích i umělci. Autorka Harryho Pottera,...

Najdete na iDNES.cz