Kdy se ze spisovatele stane slavný autor?
Dlouho jsem psala knížky a myslela jsem si, že o mně nikdo neví. A pak jsem jednou přišla do drogerie a začaly se na mě vrhat prodavačky, které mě poznaly podle obličeje, a jedna z nich měla vzadu moji rozečtenou knihu. To byl takový bod zlomu (smích). Ale o slávu nebo úspěch mi nikdy nešlo. Už od dětství pro mě nebylo důležité, co si o mně ostatní myslí. Jela jsem si svoje úplně bez ohledu na názory okolí. Moje maminka to jednou trefně komentovala: „Naše Michalka si žije ve svým vlastním světě.“ Takže teď sice mám radost, když mi lidi chválí knížky, jenže na mém životním pocitu to vůbec nic nemění. Mnohem důležitější je, že mi psaní dalo svobodu, nechtěla jsem být ničí šéf ani podřízený. A že se to povedlo, to je ten splněný sen.
Dostala jsem se až do situace, že jsem se rozbrečela a řekla, že se psaním končím a neudělám už ani jednu knihu.
