Kniha Fahrenheit 9/11 vyšla v češtině prakticky souběžně s Moorovým dalším literárním počinem, nazvaným v českém překladu Kde domov tvůj, Moore jej účelově sepsal před americkými prezidentskými volbami na podporu demokratického kandidáta.
Publikaci dominuje přepsaný scénář Mooreova dokumentu. Lze se tak znovu dočíst, "jak to bylo doopravdy" – proč Bush v době útoku na Ameriku předčítal dětem o husách, jak jsou prezident a viceprezident provázáni s americkým zbrojním průmyslem, že bin Ládin je nastrčená figurka, že Irák neměl zbraně hromadného ničení, že Blair lhal, že Bush lhal, že Cheyney lhal, že noviny lhaly atd. Hlavní premisy Mooreova poselství jsou dostatečně známy.
Na samotný scénář potom Moore navěsil množství dalšího materiálu. Dva oddíly se týkají látky filmu.
V části Zdroje a prameny Moore uvádí, odkud čerpal podklady pro své ostré teze a obvinění, pokud je třeba, rozvíjí i látku, kterou v samotném filmu pouze zmínil.
Za zmínku stojí, že Moore nečerpal z žádných "tajných materiálů" ani nezpovídal zběhlé agenty CIA, ale jeho zdroje tvořil povětšinou běžně dostupný americký tisk a webové stránky informačních agentur a vládních institucí.
Co ve filmu nebylo
Kapitola Co ve filmu nebylo – další vývoj případů z filmu, která knihu uzavírá, je Mooreovým výběrem článků z tisku, které různým způsobem shrnují nebo rozvíjejí témata Mooreova dokumentu; tolik nového se z nich ale nedozvíme, za zmínku stojí úvahy o (ne)svobodě médií v USA po 11. Září a útoku na Irák.
Pokud jde o přepsaný scénář, je hodné pozoru, proč jej Moore nechal tak, jak byl, bez jakýchkoliv úprav. Protože výrazové prostředky filmu mají více složek než jen verbální, působí "písemný stín" filmu v některých pasážích poněkud nepatřičně a trapně – příkladně litanii nešťastné matky, které v Iráku zabili syna, je ve filmu, jehož základní devizou je práce s emocemi, záměrně poskytnut velký prostor.
Totéž vytištěno na papíře působí však jako neúnosně protahovaná groteska. Vyniknou také jalová místa, kterým by ve filmu člověk jinak nevěnoval moc pozornosti - třeba pasáž, v níž Moore popisuje nadobyčej "rafinované" postupy americké námořní pěchoty při verbování nových branců.
Skutečně obtížně stravitelnou polohou Mooreovy knihy jsou ale kapitoly poskládané z mediálních a zejména diváckých ohlasů filmu.
Jestliže se Moore nechá označovat za amerického vlastence (celou knihu mimochodem Moore skromně opatřil úvodem Johna Bergera, který mimo jiné o filmu mluví jako o historickém mezníku, používání slova propaganda v souvislosti s Moorem považuje za naivní a zvrácené a film podle něj přímo nutí diváka k přemýšlení a vybízí k vlastnímu úsudku), dělá své drahé vlasti publikováním podobných výlevů medvědí službu.
Když sebrané dopisy dojatých diváků čte neameričan, těžko chápe kumulaci projevů vypjatého nacionálního patosu a sentimentu, z níž musí mít pocit trapnosti třeba i rodilý Texasan.
Z diváckých dopisů je také zřejmé, že Mooreovo černobílé chápání světa padlo u méně hloubavé části populace na úrodnou půdu - značná část Mooreových příznivců připouští pouze výklad světa v intencích republikán - demokrat, zlý - dobrý.
V několika dopisech jsou dokonce popsány případy téměř náboženské konverze ("byl jsem republikán, Váš film mi otevřel oči a stal jsem se demokratem").
Protože diváckým výlevům poskytl autor dostatek prostoru, nedobrý dojem je opakováním schematických dopisů ještě umocněn. Vcelku může čtenář z diváckých dopisů nabýt dojmu, že Američané jsou ve většině nesmírně naivní a snadno ovlivnitelní bulíci, kterým na změnu celoživotní hodnotové orientace stačí jedna dobře provedená celovečerní emocionální masáž.
Ovlivňovat, ovlivňovat
Moore sám nijak nezakrývá, že jeho práce nechce v pravém slova smyslu dokumentovat, přinášet objektivní informace a vyvážené pohledy, ale ovlivňovat veřejné mínění, respektive přinášet protiváhu manipulaci, jíž se, jak říká, dopouštějí ve velkém americká média.
Má na to svaté právo a je dobře, že tak činí. Filmové prostředky snesou leccos, i silné emoce, přímočaré vyjadřování, nadsázku a patos, ale s psaným slovem by se mělo zacházet opatrněji, aby výsledek nebyl trapný.
Nemohu se ubránit dojmu, že knižní podoba slavného filmu je v tomto případě příslovečnou polévkou ze sekyrky (čeština nabízí i jadrnější idiom podobného významu). Jakkoliv Mooreův film i se všemi kontroverzemi, manipulacemi a nepravdami zůstane symbolem kritiky politiky prezidenta Bushe, kniha Fahrenheit 9/11 je prostě zbytečná.
