Bohdalová na scéně řekla, že radosti není nikdy dost. A po ceremoniálu pro iDNES.cz upřesnila, jakou radost má na mysli. „Největší radost má člověk z těch nejobyčejnějších radostí. Takže v mém věku už je to v první řadě zdraví, potom radost z vnuků, z dcery a radost z toho, že mohu dávat radost divákům, dá-li Bůh,“ shrnula herečka.
Přiznala také, že má stejnou slabost jako prezident festivalu Jiří Bartoška: hrůzu z toho, když jde na jeviště takříkajíc za sebe, nikoli v roli. „Jsou to nervy, když člověk ví, že to má být krátké a výstižné, dostane strach, že bude žvanit dlouho a neřekne nic. Takže když jsem to měla za sebou, spadl mi ze srdce kámen těžší než ta cena,“ přiznala.
Rozhodně si však před cestou pro cenu nedává pokyn, aby hlavně sama sebe nedojala. „To se mi nemůže stát, já si dávám jiný povel: nezakopnout, neupadnout. To už by té legrace bylo příliš,“ míní Bohdalová.
Producent Tomáš Michálek, režisér Tomáš Klein a dramaturg Jakub Felcman zase probírali, co by jim řekl Jan Němec, jehož film dokončili. „Přál si vyhrát, dostali jsme zvláštní uznání, takže by nám dal známku čtyři mínus a řekl: Opravit, celé znovu,“ hádali. Známku by jim prý o stupínek mohl zvednout jen fakt, že by na Vlka přišlo „sto tisíc až sedm set tisíc lidí“. V duchu svého učitele, který jim tvrdil, že jediné, co má smysl točit, jsou Hvězdné války, však neplánují Star Wars X, nýbrž projekt Kde domov můj.
„Ale i ty Hvězdné války bychom točili v Němcově stylu. Máme jeho masáž, s jeho hláškami se budíme a usínáme. To je pouto, které mezi námi vytvořil, když nám s plnou důvěrou ukazoval svá kouzla,“ shrnuli, než odešli oslavit cenu na památku „křehkého pankáče“ Jana Němce.
