RECENZE: New York zažil ďábelský slalom ve starověkém Babylonu

Z fotografie to na ďábelský slalom, pravda, nevypadá. Inscenace, kterou v sobotu odvysílala do kin Metropolitní opera, si naopak koleduje o karikaturu. Terčem by mohli být objemní pěvci v objemných kostýmech a statických aranžmá. A přece smích člověka přejde.

Gioacchino Rossini je u nás známý hlavně jako autor Lazebníka sevillského, případně dalších komických oper. Jeho vážné opery stojí spíše ve stínu, ale třeba Armida, kterou Metropolitní odvysílala před osmi lety, naznačila, kolik dramatické plnokrevnosti v sobě ukrývají. Giuseppe Verdi měl pak v průběhu 19. století věru na co navazovat.

Gioacchino Rossini: Semirramide

70 %

Dirigent: Maurizio Benini

Režie: John Copley

Přímý přenos z Metropolitní opery, kino Cinestar Anděl, Praha, 10. března

Teď Metropolitní nabídla operu Semiramide, komponovanou podle Voltairovy tragédie, jejíž hrdinkou je legendární asyrská královna. Ostatně jedna ze scén se odehrává přímo ve visutých zahradách, které podle pověsti nechala tato vládkyně vybudovat v Babylonu. S historií ovšem, jak už to v operách bývá, nemá děj mnoho společného. Hlavní hrdinka je jakousi kombinací Lady Macbeth a Gertrudy z Hamleta. Kdysi s pomocí milence otrávila manžela (nebo tomu aspoň přihlížela) a nyní musí nést důsledky svých činů. To když zjistí, že mladý vojevůdce, kterého si chce vzít za manžela, je její ztracený syn, jemuž připadne úkol pomstít otcovu smrt. K tomu hřmí hromy a blesky hněvajících se bohů, zjevuje se duch zavražděného.

Hudba by se dala charakterizovat jako prodloužená ruka barokní opery do začátku 19. století, nikoli však jako anachronismus. Její přednost spočívá ve virtuozitě, melodické invenci, pregnantním rytmu a obrovské energii. Všelijak se klikatící, uhánějící melodie připomínají slalom nahoru i dolů, při němž doslova explodují tisíce not a notiček. Když je vše patřičně provedeno, tedy zazpíváno, uvede se do chodu sopečná síla a úsměv nad starodávnou patinou pak není na místě. Na druhé straně, když to patřičně provedeno není, působí Rossiniho hudba jako ohraný flašinet, jenž o dramatických kvalitách italské opery nic nevypoví.

Přijede do Litomyšle

Zpěváků, schopných Rossiniho uzpívat, není mnoho, ale v představení se jich pod taktovkou Maurizia Beniniho naštěstí několik sešlo. Škoda, že byli zasazeni do inscenace Johna Copleyho, která nepřináší vlastní pohled, ani nefunguje jako perfektně seřízený hodinový stroj ve stylu Franka Zeffirelliho. Takovou besídku, spočívající v příchodech a odchodech v kýčovitých kostýmech, by spíchly i české regionální scény.

A propos, kostýmy. Člověk nemusí být výtvarník, aby poznal, že to, co měla na sobě – eufemisticky řečeno – junonská představitelka titulní role, sopranistka Angela Meadeová, kila neubírá, naopak je ještě přidává. Ovšem i zprostředkovaně bylo slyšet, jak v této mohutné „reprobedně“ vydatný přírodní hlas krásně rezonuje a přitom je ohebný a rychlý, jak jsou všechny tóny vyrovnané a zřetelné, žádný se neláme. Mezzosopranistka Elizabeth DeShongová, která zpívala jejího syna Arsaceho, také zjevně není žádná křehotinka, ale byla ustrojena ohleduplněji. I ona podala se svým hlasem vrcholný výkon při sprintu mezi brankami i přes branky, ani jednou neškobrtla, neúnavně sypala jednu notu za druhou, její legato bylo dokonalé a krásné temné hloubky jí příjemně duněly.

Třetí aktér dramatu, někdejší královnin milenec a spoluviník Assur, v podání basisty Ildara Abdrazakova na pohled vyhlížel jako parádní zlosyn, i když vedle ostatních kolegů mu kličkování vokálním partem přece jen šlo trochu ztuha. V opeře ještě vystupuje pár dalších postav, z nichž do děje zasahuje hlavně velekněz Oroe, jehož představitel Ryan Speedo Green zaujal krásným tmavým hlasem. Pak je tu ještě princ Idreno, který ovšem v příběhu dělá dojem pátého kola u vozu, jež skladatel přidal prostě proto, aby se mohl na jevišti předvést i tenorista. A Camarena se skutečně předvedl. Gejzírem dokonalých tónů včetně stratosférických výšek. Publikum v Litomyšli se má nač těšit. Camarena bude mít totiž v rámci tamního hudebního festivalu 16. června recitál.