Už bylo načase udělat něco, co zase jednou dokáže, že Metallica je přece sakra největší metalová kapela na světě. Jinými slovy, bylo načase zase začít hrát jako Metallica.
Videoklip The Day That Never Comes
Expertem na znovunalezení starého kurzu je producent Rick Rubin (takhle už znovuoživil třeba Johnnyho Cashe) a tohle fousaté monstrum podle všeho kapele tak dlouho pouštělo staré fláky z desek Master Of Puppets (1986) a... And Justice For All (1988), až si chlapi konečně vzpomněli.
Vskutku, Death Magnetic zní jako deska, která mohla být nahraná kdykoliv v druhé půlce 80. let, včetně zvuku (skoro není slyšet basa), včetně návratu sól Kirka Hammeta (posledních deset let si skoro neškrtnul), ale hlavně s klasickými metallickými RIFFY. A těch je tu požehnaně.
Oficiální upoutávka na album Death Magnetic
Průměrná délka písniček je téměř osm minut, takže na ďábelské riffování je tu spousta, spousta prostoru (zvlášť v desetiminutové instrumentálce Suicide & Redemption). Balady jsou tu jen dvě (singl The Day That Never Comes a třetí pokračování The Unforgiven), ale tahá se to vždycky jen chvíli, pokaždé se to zlomí do trashové jízdy.
Ano, Metallica už zase zní jako Metallica. Trochu je však problém, že se okruhem vrátila do terénu, který kdysi svým obrovským vlivem sama vytvořila a který teď celkem slušně ovládá (alespoň u nás v Česku) každá metalová kapela krajského formátu.
Metallica - Death Magnetic
Universal Music
Nej skladby: The End Of The Line, The Day That Never Comes, All Nightmare Long
Hodnocení Filter: 60 %
