Jste spoluautorem čtyř muzikálů na scéně MDB. To už je hezká řádka. Cítíte mezi nimi rozdíly nebo se i s kritickým odstupem díváte na všechny stejně?
Málokdy se dívám dozadu a můj kritický odstup - no, nevím... Ale ty kusy pro mě mají hodnotu osobních vzpomínek. Některé věci, které jsem tenkrát prožíval, si pamatuju velmi živě právě v souvislosti s těmito inscenacemi. Ale to je na román.
Témata klasická ve Snech nocí svatojanských střídaly náměty historické, mytolgické či předvěká jako v Bastardovi a Babylonu, následoval muzikál ze současnosti Svět plný andělů. Jaké látky vás nejvíc přitahují?
Mně se zdá důležitá míra vlastního ztotožnění s látkou nebo spíše s atmosférou či chutí tématu. Já přece nepodávám informace, ale snažím se o vlastní úhel pohledu. Nejde o látku, ale o to, co je pod ní.
Potřebujete nejdříve libreto, nebo komponujete muziku na předem domluvené motivy, nebo raději pracujete jako nikým nerušený solitér?
Napsal jsem mnoho písní na texty i hodně svébytné hudby, která vznikla úplně bez popsatelné inspirace. U psaní muzikálu či opery je optimální blízká spolupráce s libretistou a jasné téma. Ono se to řekne, ale není to jen tak. Se Stanislavem Mošou nám toto v poslední době jde pěkně. Jenže, obzvlášť u velkých partitur - nakonec je člověk stejně sám. Mně to nevadí, já jsem solitér rodem, přestože mě strašně baví být s lidmi.
Cítíte něco jako autorskou satisfakci před komerčním úspěchem a zaplněným hledištěm Městského divadla v Brně?
Jistě. Možná, že ne autorskou - ale takovou lidskou, to ano.
Ke kterému hudebnímu stylu inklinujete nejvíc jako autor?
Je nejvyšší čas mluvit, jak mi zobák narost. Já žánry brouzdám už přes třicet let, snad jen proto, abych našel přesnější vyjádření sebe. Doufám, že už jsem blízko. Ono je to trochu únavné, ale taky zábavné. Provizorium prodlužuje mládí. Nechtěl bych ovšem umřít jako schizofrenik.
To není zrovna časté, že člověk z Prahy dělá kariéru v Brně. Nelitujete, že jste nespolupracoval s někým spíše v hlavním městě?
V Brně je přece percentuálně stejně šikovných lidí jako v Praze nebo v New Yorku. V Praze je mnohem větší konkurence, ale lidi se vybíjejí zbytečně - ještě před tím než vůbec začnou něco dělat, jsou úplně vyčerpáni různými intrikami a Prahou samotnou. Takový permanenetní orgasmus. New York, kde je největší soutěž na světě, je tak veliký, že tento efekt nenese, naopak mnoho problémů simplifikuje, zpřehledňuje. Newyorská únava lidi zahání do kouta - po orgasmu přichází spánek. Brno je velká vesnice - ti dobří se dříve poznají, potkají. Jsou úplně stejně šikovní jako v Praze nebo v New Yorku - ale je jich míň, neztrácejí síly zbytečně a udělají víc práce. Ještě by se potřebovali zbavit těch pitomých komplexů. Kromě toho se v Brně méně lže než v Praze, to je taky velké pohodlí. Já Prahu miluju, ale je to tedy pěkná potvora.
Standardní bude dotaz na vaše autorsko - muzikantské plány. Co vám dnes jako skladateli krouží hlavou?
Napíšu třídílnou symfonickou skladbu Praha - Brno - New York, už vím jak. Jeden můj brněnský kamarád navrhoval, abych složil Starosvětskou symfonii a symfonickou báseň Morava. To asi neudělám, ale je to dobré, že? Se Zorou doděláváme cyklus dětských písniček o Rybě z Havaje a jiných zvířatech. S Mošou pracujeme na opeře. Taky píšu symfonické tance pro trubku a orchestr. A hlavou mi krouží kdeco.
Má v Česku autorský muzikál svůj boom před sebou, je na na vrcholu, nebo je už za zenitem?
Jak to mám prosím pěkně vědět? Na Broadwayi i v Londýně a v Německu je v oblasti hudebního divadla obrovský diktát peněz. Když tolik jde o úspěch, je zákonité, že ubývá experimentu. Nebýt těch fantastických jevištních výkonů, tak se na spoustu věcí vůbec nedá koukat. U nás to funguje v takové malé středoevropské podobě, takže i ty největší kraviny mají své kouzlo. Nejde tolik o autory - ti se najdou určitě, ale o příležitosti a trendy. Já myslím, že se u nás nyní hodně daří divadlu. Některé velké americké produkce jsou od principů a ducha opravdového divadla dost vzdáleny, i když jsou (některé) senzační. Rozhodně bych neměřil zenit českého muzikálu jen počtem diváků a přál bych autorům více svobody.
Čím vás vůbec přitahuje hudební divadlo?
Je jako holandský fotbal osmdesátých let. Totálka.
Mluvíte již léta o komponování opery. Trvá vaše ambice? O čem by opera měla být?
Opera bude. Bude o mně. Příběh není tak podstatný.
Rád se obdivujete Bernsteinovi. Z čeho tato láska pramení?
Myslím, že vnímal realitu tohoto století jako málokdo. On měl, pravda, hodně předpokladů, byl blízko konfliktním fenoménům konce tisícletí - holocaustu, atomové bombě a AIDS. Kromě toho byl velmi nadaný, vnímavý a neskutečně pracovitý.
Začínal jste vcelku rozmarnými písničkami. Jak se ty počátky díváte? Výlet do oblasti pop music vás znovu neláká?
Vlastně vůbec nevím, o co jde. Ne že bych tím pohrdal nebo se snažil zapomenout. Je to už dávno. Ale ty dětské písničky jsou pop music, jenže je složila většinou Zora.
Co si slibujete od sobotního slavnostního večera?
Mám v Brně hodně přátel, spoustu z nich uvidím. Přijede taky hodně lidí z Prahy, někteří v tomhle divadle ještě nikdy nebyli. Třeba bude sranda a dobrá nálada, to by úplně stačilo.
 Zdenek Merta |
