Měl si říci Prašť jako uhoď a raději z té romance utéci

- Ve scenáristickém kotlíku se sešly hvězda alias Sandra Bullocková, plánovaná svatba a nečekaná vichřice; výsledkem je Živelná pohroma, další úhledná americká romance bez chuti a zápachu, která navíc ani neplní, co slíbila. Jakmile vzornému mladému muži cestujícímu na vlastní svatbu vtrhne do života neznámá a nespoutaná kráska, divák ví své, třebaže televizní zprávy předvídají hurikán.

Jen ona dívka a nikdo jiný bude tou největší živelnou pohromou, která zmateného ženicha rozparádí, naučí jej radosti z uvolněné hry i citu a možná změní i jeho původní volbu nevěsty...
Na rozdíl od větru a deště, jimž patří tradiční finále, přitom sama hrdinka nijak šílenou paseku nenadělá. Nejenže svatební šaráda přinese protismyslné rozuzlení, ale i děj k obřadu kráčí překvapivě krotce. Vyloženě bláznivé kousky se - kromě striptýzové epizody - nekonají. Bullocková je nanejvýš trochu prostořeká, obléká se možná příliš nalehko, tančí snad ohnivěji, než unesou spolucestující důchodci, neodmítne si potáhnout marihuany a zaplétá se do lží - ale to je dost málo na stominutovou road movie mechanicky střídající letadlo, autostop, vlak, autobus a přespolní běh. Navíc se ukáže, že hrdinka skrývá pod maskou nezralého třeštidla sociální i citová traumata, o nichž medituje stejně úmorně jako její průvodce o strachu z manželského chomoutu.
A hlavně: oba, Bullocková i Ben Affleck, hrají nesměle a chudokrevně. Nekontrolovatelnou vášeň typu blesk z čistého nebe jim neuvěří ani dítě. Ostatně dívka i původní snoubenka představují podobný typ, takže ženich si měl říci Prašť jako uhoď a z filmu utéci.