RECENZE: Sporty Spice vaří hudbu bez chuti a zápachu

Posbírejte všechno, co je momentálně trendy na současné elektro-popové scéně, odeberte koření a dostanete univerzálně chutnající hudební fastfood v podání Melanie C, bývalé členky Spice Girls.

Jednu věc je třeba mít na paměti a vytknout ji před závorku – Spice Girls byl výrobek. Pětice pohybově (více) a pěvecky (méně) schopných děvčat, kdy jedna každá představovala specifický typ, s nímž se mohli fanoušci ztotožnit. Byla tu „Scary Spice“ Mel B, „Posh Spice“ Victoria Beckham, manželka světoznámého fotbalisty, která se, podobně jako komik Frigo, na veřejnosti prakticky neusmívala, nebo „Sporty Spice“, tedy Mel C, vlastním jménem Melanie Chrisholm.

Umělé vytvořené dívčí a chlapecké kapely byly fenoménem devadesátých let. Na to, co započali New Kids On The Block, navázali Take That, East 17, Backstreet Boys nebo N’Sync, v tuzemských končinách třeba Lunetic, A-Tak! a podobné zhůvěřilosti. V případě děvčat to kromě Spice Girls byly například Tic Tac Toe, Destiny’s Child nebo naše Holki.

Proč takto obsáhlý úvod? Třeba proto, aby bylo jasné, že i sólové album Melanie C, jakkoliv se snaží zapadnout do kontextu současné popové produkce, je beztvarou a kašovitou záležitostí, která se sice tváří ohromně odvázaně a trendy, ale v jádru je zpátečnická a konzervativní.

Melanie C a její tým jako by se nedokázaly odtrhnout od zmíněných devadesátek, kdy posluchačský vkus méně náročných posluchačů určovala televizní hitparáda Eso. Úvodní Blame It One Me je docela slušný odpalovák s pěkným refrénem, Overload zní jako Daft Punk v dobách alba Discovery – ta pulsující basová linka je prostě sexy, i když jsme ji slyšeli už mnohokrát – ale zbytek pokulhává.

Melanie C a její tým pečlivě sledují, co se na současné popové scéně děje, ale nedaří se jim tyto podněty přetavit v osobitý, chytlavý a spontánní tvar. Je jasné, že Melanie nemůže konkurovat Billie Eilish, ale po těch letech v hudebním byznysu bych od ní čekal přece jen energičtější a zábavnější nahrávku. Melodie, jakkoliv na první poslech přívětivé, po čase splývají v jednu šedivou masu a co je ještě horší, Melanie není kdovíjak dobrá zpěvačka. Čili osobitost veškerá žádná.

Melanie C

40 %

Melanie C

Obloukem se vraťme na úvod – nová deska Melanie C také výrobek. Vše do sebe zapadá s hladkostí a elegancí stavebnice Lego, ale schází to podstatné. Autenticita, okamžik překvapení, zkrátka to, čemu anglosaská hudební publicistika říká „hook“. Něco, co vás zaháčkuje a přinutí k opakovanému poslechu.

Nic takového na téhle desce neslyším. Je to album, které by se inspirovalo vším, co teď letí, ale počíná si přitom, jako kdyby mechanicky vyplňovalo sudoku a přikusovalo k tomu větrník z mléčného baru na dolním konci náměstí libovolného okresního města. Obojí dokáže na chvíli odvést pozornost od problémů, pobavit, ale co po něm zbude? Zmačkaná stránka novin v koši a nakyslá chuť na patře. Nic z toho si nechcete v nejbližší době zopakovat.