Nikdy bych si ani nemyslel, že se ho spolu dožijeme. Že nám už budou chybět vlasy a pleť na androgynní look a černé brýle už nebudou otázkou image, ale kamufláží nocí nikoli prosouložených a/nebo prokalených, ale prozíraných.
V posledním bodě si nejsem tak jist, protože deska Placeba se jmenuje Meds, Medikamenty – a ty jsou na ní patrné všude. Vlastně vypadá jako tác na koks a další práškoviny.
Ale zase už ne jako manýra patřící k oslnivému rokenrolovému klišé, nýbrž jako otázka – soudím podle nálady a textů – vyrovnávání se se světem. Zpěvák Brian Molko má poprvé právo psát verše jako "On top of the world you get nothing done", a já mám možnost brát to tentokrát méně jako hru na pláč.
Poprvé to zní spíš hořce než opojně a slovo rozervaný můžete nahradit slovem posmutnělý. Leitmotiv tvorby skupiny Placebo odzpívá hostující zpěvačka skupiny The Kills, Alison Mosshartová: (bi)"sex and drugs and complications".
Je to však dojezdová melancholie spíš než vypětí vrcholu. Je to ráno, kdy uvidíte svůj zmuchlaný obličej a na volání o pomoc odpovídá jen vaše vlastní zívání.
Poprvé se učím nechápat slovo vyrůst jako pejorativ, a dokonce cenit, že kapela vždy fascinující svou goticky bowieovskou okázalostí sedí vzadu v karavanu a unaveným pohledem do nikam reflektuje celé to třeštění.
"Umělecky" jsou Meds zatím nejvíc. A nepřitahují jen snivé teenagery chtivé mýty oblepené dekadence (která nahradila Knihy odvahy a dobrodružství) podávané v chytlavých refrénech, ale i domácké typy toužící po výjimečnosti v celkem obyčejné formě.
