Medek: Své obrazy dávím

čtvrtek 25. dubna 2002

Do dlouhodobého plánu Galerie Rudolfinum v Praze patří mimo jiné také výstavní projekty věnované významným osobnostem českého výtvarného umění 20. století, které svým dílem přesahují dobu a zásadně ovlivnily výtvarnou scénu současnosti. Po prezentaci díla Josefa Váchala nebo Františka Drtikola byla v Rudolfinu zahájena velká retrospektivní výstava Mikuláše Medka. Výstava, nad kterou převzal záštitu prezident České republiky Václav Havel, potrvá do 18. srpna.

V pražském Rudolfinu je vystaveno 150 obrazů a téměř 40 kreseb, studií a juvenilií, které podrobně mapují Medkovu tvorbu a snaží se ji uvést do současného kontextu. Řada představených prací je vůbec poprvé přístupná veřejnosti a celý soubor Medkova díla je v Praze prezentován po dvanáctileté přestávce. Medkovými obrazy se prolíná jedno společné a spojující téma, a to lidský úděl. S využitím mnoha metafor tak autor zobrazoval existenci člověka v její tragičnosti, grotesknosti, absurdnosti i v bolestném a tajuplném rozměru. Hodnocení Medkova díla bylo však až do osmdesátých let značně rozporuplné.

Mikuláš Medek se narodil 3. listopadu 1926 v Praze. Ve čtyřicátých letech navštěvoval Akademické gymnázium v Praze a živě se zajímal o biologii, zoologii a botaniku. V téže době se již pustil do prvních výtvarných pokusů inspirovaných obrazy Antonína Slavíčka a Vincenta van Gogha. Od roku 1944 studoval na Státní grafické škole, po jejímž absolvování nastoupil na Akademii výtvarných umění do ateliéru Karla Mináře, později Vlastimila Rady. Po jednom roce přestoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, odkud byl v roce 1949 vyloučen v důsledku kádrování posluchačů vysokých škol. V roce 1951 se Medek oženil s Emilií Tláskalovou, později známou fotografkou Emilou Medkovou.

Již v této době začal umělec malovat surrealisticky orientované obrazy. V padesátých letech pak plochu čím dál tím se zvětšujících obrazů ovládla figura v naznačeném iluzorním prostoru. S postupem let a vyzrálostí umělcovy práce byly figury autorem pojímány více geometricky a tělesné tvary Medek neustále redukoval.

Období padesátých let provázely i neúspěchy při vystavování prací. Medkovi byla zamítnuta žádost o samostatnou výstavu v Galerii Československého spisovatele v Praze nebo byl opomenut při velkém projektu "Umění mladých výtvarníků Československa" v Brně. V roce 1958 se ale zúčastnil dvoudenní studijní výstavy na Filzofické fakultě Univerzity Karlovy.

Na počátku následujícího desetiletí se Medkova tvorba obrátila na reflexi vnitřních pocitů, kdy se obrazy staly záznamem tvůrčího procesu. Umělec v této době také vypracoval obraz pro farní kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnici u Brna, vytvořil plátna pro kanceláře ČSA v Damašku a v Paříži a letištní halu ČSA v Košicích a Praze-Ruzyni. V roce 1965 Medek představil své dílo na první samostatné výstavě v Nové síni v Praze.

V roce 1965 lékaři malíři diagnostikovali cukrovku, kvůli které byl několikrát hospitalizován. V 70. letech umělec často vystavoval doma i v zahraničí a plně se věnoval práci. Zdravotní problémy však Medka pronásledovaly stále častěji, podstoupil operaci krčku kyčelního kloubu a žaludku. Mikuláš Medek zemřel 23. srpna 1974 v nemocnici na Karlově náměstí.

Retrospektiva Mikuláše Medka je doplněna bohatým doprovodným programem zahrnujícím odborné semináře, sympozia, přednášky, autorské večery, koncerty, tematické večery a publicistickou soutěž týkající se umělcovy tvorby.