Publikace nese podtitul Fejetony 2000-2004. A je to překvapení příjemné. Hned z několika důvodů.
Které to jsou?
Bohumil Doležal bez zábran kritizuje politickou scénu a různé české povahové nešvary i stereotypy. Jenže činí tak bez náznaku fundamentalismu (často tvrdými a jasnými slovy, které se nemusí každému líbit) a bez ideologické zapšklosti a závislosti, u nás tak obvyklé. Nepotřebuje obezličky, zůstává v tom jakoby sám. Stručně řečeno: padni komu padni zde platí.
Velká je pak tematická šíře, kterou dokázal postihnout - v tom mají texty psané pro internet výhodu, můžete vlastně cokoliv. A tak se střídá politika s pohádkovými postavami (ty zdá se Doležal miluje) a eutanazií nebo Blízký východ s koncem raketoplánu Columbia.
Na rozdíl od jiných autorů podobných textů dává Doležal také zprostředkovaně nahlédnout do svého soukromí. Fejetony jsou totiž občas postaveny na pozorování jeho dětí a ženy, objevuje se v nich jeho chalupa či byt.
Recenze
Přestože Doležal shromáždil materiály uveřejněné dříve na internetu, téměř je neupravoval. V době, kdy jsou nejrůznější servery zapleveleny nekvalitními texty s množstvím gramatických, stylistických i faktických chyb, je vlastně zázrak, že alespoň někde vycházejí v elektronické podobě takto zdatně upravené a editované články.
Další plus je autorova čeština - možná proto, že ji kdysi na univerzitě studoval. Je už skoro vzácností číst publicistické texty, jež využívají náš jazyk v tak rozkošatělé a funkční podobě. Dokáže to třeba Karel Steigerwald v MF DNES či Jiří Hanák v Právu. K nim se svými fejetony (pozor: ne myšlenkově, pouze jazykově) Bohumil Doležal přiřadil. Zajímavé je, že vesměs jde o autory zralého věku. A navíc Doležal v tomto případě dokázal, že když se čeština v písemné podobě umně podbarví, třeba užitím silnějších výrazů, je to i jazyk zábavný.
Snad jediná výtka v případě knihy Události směřuje k tomu, že autor se v některých případech obsahově i formálně trochu opakuje. Toto nebezpečí je však u krátkých fejetonů - v knize se jich sešlo sto tři - napsaných v průběhu čtyř let pochopitelné.
"Chtěl bych zmínit především zásluhy hrdinného medvěda o demaskování bolševického pohádkového světa." To je věta ze strany 49 nové knihy Bohumila Doležala z fejetonu Za méďou Béďou (nekrolog). Tato věta vystihuje celou podstatu fejetonů. Doležalovi se v nich skutečně podařilo demaskovat mnohé "nechutné a zrůdné" (tak by to asi napsal on) jevy, které českou společnost trápí. Otevřenost, s níž tak činí, vyvolává někdy mrazení. To by však mělo být u dobrého a inteligentního čtení samozřejmostí. V tomto případě se tak stalo.
