Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mayová vzpomíná na Brechta v dobrém

aktualizováno 
Praha (Od našeho spolupracovníka) -
Herečka Gisela Mayová se na Pražském divadelním festivalu německého jazyka představila svou nejtypičtější rolí recitálem z písniček a textů dramatika a režiséra Bertolta Brechta nazvaným Jak si kdo ustele... Ostatně kdo jiný by měl českému publiku představit tohoto kontroverzního umělce než členka jeho pověstného Berliner Ensemble, která v tomto souboru strávila jedenatřicet let. Pod přímým Brechtovým vedením sice nepracovala, osobně se s ním však dobře znala. "Brecht byl rád, když se na jeho zkoušky chodili dívat i herci z jiných scén. Já tehdy působila v divadle vzdáleném od Berliner Ensemble sotva deset minut chůze, a tak jsem velice často sledovala jeho práci," vzpomíná Gisela Mayová. Zároveň striktně popírá, že Brecht byl takový, jak ho v knize Intelektuálové vylíčil Paul Johnson: tedy nesnesitelně despotický režisér s neomezenými pravomocemi, jenž libovolně rušil večerní představení, aby mohl déle zkoušet nový kus a nezřídka nepustil herce z jeviště po celých dvacet hodin. "Není to pravda," tvrdí herečka. "Zkoušet s ním nebylo těžké, rozhodně ne složitější než s jiným režisérem. Jen to trvalo déle. Brecht byl perfekcionalista, takže ani desetiměsíční zkoušky nebyly výjimkou - a pokud den před premiérou řekl, že potřebuje ještě měsíc, dostal ho." Berliner Ensemble bylo sice státní divadlo, ale Brecht tu byl v podstatě neomezeným pánem, takže většinou bylo nakonec po jeho. "Nicméně pokud si vzpomínám, k hercům se choval velmi korektně a přátelsky," zdůrazňuje Mayová. "Samozřejmě jen tehdy, pokud viděl skutečné nadšení pro věc - říkal tomu opravdový talent. Pod tímhle pojmem si představoval zájem o celé představení, nejen o svou roli. To pro něj bylo nejdůležitější, a to také vyžadoval po celém souboru - s přezíravými herci odmítal pracovat." Ředitelkou Berliner Ensemble, kde Brecht vládl od roku 1949 až do své smrti v roce 1956, byla jeho žena Helene Weiglová. A právě ona v roce 1961 angažovala Giselu Mayovou. Ta zde v následujících desetiletích vytvořila řadu klasických postav: od paní Peachumové z Žebrácké opery až po Matku Kuráž. Většina z těchto inscenací byla postavena víc na zpívání než klasickém hereckém projevu - ostatně právě proto byla Gisela Mayová do souboru přijata. "Podle Brechtovy definice jsem zpívající herečka - to znamená, že i když zpívám, pořád zůstávám herečkou," soudí ona sama. "Vlastně jen jinou formou vykládám příběh písňového textu, který v tomto pojetí zastiňuje hudbu." Tenhle přístup "aplikovala" řada interpretů - od Weillovy ženy Lotte Lenyaové přes německou zpěvačku Ute Lemperovou, Angličanku Marianne Faithfulovou až po Italku Milvu. Mayová se nejvíc hlásí k inspiraci Lenyaovou, jež je brána coby měřítko kvality interpretace Brechtových písní. "Mám své podání těchto skladeb posvěcené," vzpomíná hrdě. "Lotte Lenyaová navštívila v New Yorku můj recitál a říkala, že je absolutně nadšená, že je takhle skvěle zazpívat už dlouho neslyšela." Paradoxně právě Lenyaová projevila na smrtelné posteli přání, aby napříště interpretovaly Brechtovy a Weillovy písně pouze operní zpěvačky. Podle Mayové to ovšem nelze brát vážně: "Každý umělec je v podstatě egocentrik a pravděpodobně to platilo i o Lotte." Třeba prý chtěla tímto svým přáním docílit toho, aby se zapomnělo na její následovnice a v paměti zůstala jen ona. "Možná, že tyhle písničky skutečně dělala nejlíp, ale i já mám vyprodaná představení, takže to asi nedělám špatně," dodává Gisela Mayová.
Autor:


Témata: Umělec


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Naďa Konvalinková mluví na posledním rozloučení s Květou Fialovou (5. října...
Svůj věk nosila jako drahý šperk. Herci se rozloučili s Květou Fialovou

Petr Nárožný, Dana Batulková i třeba geolog Václav Cílek promluvili na veřejném rozloučení s Květou Fialovou na půdě Divadla ABC, kde herečka působila většinu...  celý článek

Záběr z představení O medvědovi, který plul na kře
RECENZE: Islanďanka Eliška Křenková s řehtačkou loví zatoulaného medvěda

Veselé i poetické představení plné moderní choreografie a akrobatických výkonů připravila do La Fabriky Jana Burkiewiczová se svým souborem. Inspirovala se...  celý článek

Pohled do bytu jednoho z vlastníků, který je před představení dostupný v rámci...
RECENZE: V kasárnách si utahují ze schůzí vlastníků bytových jednotek

Podobně jako byl pro Tolkienovo společenstvo prstenu nadlidský úkol donést prsten do Mordoru, jen pro Společenstvo vlastníků téměř nemožné cokoli vyřešit na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.