I když éra největší slávy pominula, Mayall dál vytrvale kráčel svou cestou, již lemují desítky zcela průměrných i velmi dobrých desek. A třeba seznam přátel a kolegů, kteří si s ním přišli zahrát na letošní album Along For The Ride, je úctyhodný: zahrnuje starého harcovníka Micka Fleetwooda i mladého kytaristu Johnnyho Langa.
Jak album vznikalo? Sešli jste se ve studiu, nebo jste dělali muziku takříkajíc korespondenčně?
Vybral jsem si lidi, které jsem na desce chtěl mít vedle své skupiny The Bluesbreakers. Ta nahrávala všechny skladby a hosté, kteří zrovna měli čas, se k tomu v Los Angeles vždycky nějak přimíchali. Takhle přišel třeba Billy Gibbons ze ZZ Top nebo Billy Preston. Když jsme se vydali do Anglie, vzali jsme s sebou nahrané pásky a pustili je Micku Taylorovi a dalším Angličanům. Přidali se podle chuti - bylo to spontánní, snímky vznikaly na první pokus. Všichni hráli pro radost.
Sledujete Erika Claptona a další muzikanty, kteří s vámi kdysi hráli?
Jistě, i když neznám Erikovy úplně poslední věci. Slyšel jsem jeho album From the Cradle, které se mi moc líbilo, naopak nejsem příznivcem jeho společného projektu s B. B. Kingem - očekával jsem ohňostroj hudby, ovšem možná je to nějaká moje úchylka. Zůstávám v obraze, pokud jde o to, co dělají lidi, kteří mě zajímají.
Proč od vás muzikanti tak často odcházeli? Měl jste představu, ze které jste nechtěl slevit?
To už je opravdu hodně hodně dávno. To víte, v šedesátých letech chtěli všichni muzikanti dělat spoustu věcí, bylo to úplně jiné století. Můj nynější bubeník se mnou hraje šestnáct let a kytarista sedm. Možná mám teď jednu z nejstabilnějších kapel na scéně.
Je podle vás blues základem veškeré hudby?
Blues, to jsou kořeny, je to základ veškerého rock'n'rollu i jazzu. Blues je součástí všech moderních hudebních žánrů.
A máte pocit, že blues je tím lepší, čím je muzikant starší?
Nemusí to tak být. Jsou lidé, kteří se ve stáří nepřiblíží své nejlepší hudbě, třeba právě kvůli vyššímu věku. Osobně doufám, že bod, od kterého se budu už jen zhoršovat, poznám a včas skončím. Pokud člověk pokročí dál a vytvoří něco lepšího nebo jiného, jen potud má smysl pokračovat.
Když jste doma v Kalifornii, prý jde muzika úplně stranou a vy se věnujete výchově dětí.
Ano, hraju jen tehdy, pokud jsem na turné s kapelou. Neděláme zvukové zkoušky ani nezkoušíme, hrajeme jen na jevišti. Tak jsem to dělal vždycky.
A co vás žene do dalších koncertů?
Mám muziku rád. Je to moje kariéra, moje práce - a to už přece jsou dva dost důležité důvody. Hudba je prostě můj život.
Jsou vůbec země, kde jste ještě nehrál?
Ale ano, je jich docela dost, protože přibývají nové nebo se ty stávající různě mění. Nikdy jsme nebyli v Rusku ani v Číně nebo v Jižní Africe. Existuje ještě hodně míst, kde bych si rád zahrál.
Co říkáte na nedávnou smrt Johna Lee Hookera?
Je to strašně smutné, protože Hooker byl určitě jeden z nejvýznamnějších bluesmanů všech dob. Ale pro mě to nebylo žádné překvapení. Naposledy jsme s ním hráli loni. Byl už slabý a hodně starý - potřeboval pomoc, aby vůbec mohl vyjít na jeviště. Je dobře, že zemřel ve spánku, a také to, že dosáhl slávy a bohatství. Byl spokojený, zemřel v pěkném domě s cadillakem v garáži, což je u bluesmanů dost velká výjimka. A hlavně: po světě jsou roztroušeny miliony jeho vynikajících desek, takže nás naštěstí jen tak neopustí.
Jak album vznikalo? Sešli jste se ve studiu, nebo jste dělali muziku takříkajíc korespondenčně?
Vybral jsem si lidi, které jsem na desce chtěl mít vedle své skupiny The Bluesbreakers. Ta nahrávala všechny skladby a hosté, kteří zrovna měli čas, se k tomu v Los Angeles vždycky nějak přimíchali. Takhle přišel třeba Billy Gibbons ze ZZ Top nebo Billy Preston. Když jsme se vydali do Anglie, vzali jsme s sebou nahrané pásky a pustili je Micku Taylorovi a dalším Angličanům. Přidali se podle chuti - bylo to spontánní, snímky vznikaly na první pokus. Všichni hráli pro radost.
Sledujete Erika Claptona a další muzikanty, kteří s vámi kdysi hráli?
Jistě, i když neznám Erikovy úplně poslední věci. Slyšel jsem jeho album From the Cradle, které se mi moc líbilo, naopak nejsem příznivcem jeho společného projektu s B. B. Kingem - očekával jsem ohňostroj hudby, ovšem možná je to nějaká moje úchylka. Zůstávám v obraze, pokud jde o to, co dělají lidi, kteří mě zajímají.
Proč od vás muzikanti tak často odcházeli? Měl jste představu, ze které jste nechtěl slevit?
To už je opravdu hodně hodně dávno. To víte, v šedesátých letech chtěli všichni muzikanti dělat spoustu věcí, bylo to úplně jiné století. Můj nynější bubeník se mnou hraje šestnáct let a kytarista sedm. Možná mám teď jednu z nejstabilnějších kapel na scéně.
Je podle vás blues základem veškeré hudby?
Blues, to jsou kořeny, je to základ veškerého rock'n'rollu i jazzu. Blues je součástí všech moderních hudebních žánrů.
A máte pocit, že blues je tím lepší, čím je muzikant starší?
Nemusí to tak být. Jsou lidé, kteří se ve stáří nepřiblíží své nejlepší hudbě, třeba právě kvůli vyššímu věku. Osobně doufám, že bod, od kterého se budu už jen zhoršovat, poznám a včas skončím. Pokud člověk pokročí dál a vytvoří něco lepšího nebo jiného, jen potud má smysl pokračovat.
Když jste doma v Kalifornii, prý jde muzika úplně stranou a vy se věnujete výchově dětí.
Ano, hraju jen tehdy, pokud jsem na turné s kapelou. Neděláme zvukové zkoušky ani nezkoušíme, hrajeme jen na jevišti. Tak jsem to dělal vždycky.
A co vás žene do dalších koncertů?
Mám muziku rád. Je to moje kariéra, moje práce - a to už přece jsou dva dost důležité důvody. Hudba je prostě můj život.
Jsou vůbec země, kde jste ještě nehrál?
Ale ano, je jich docela dost, protože přibývají nové nebo se ty stávající různě mění. Nikdy jsme nebyli v Rusku ani v Číně nebo v Jižní Africe. Existuje ještě hodně míst, kde bych si rád zahrál.
Co říkáte na nedávnou smrt Johna Lee Hookera?
Je to strašně smutné, protože Hooker byl určitě jeden z nejvýznamnějších bluesmanů všech dob. Ale pro mě to nebylo žádné překvapení. Naposledy jsme s ním hráli loni. Byl už slabý a hodně starý - potřeboval pomoc, aby vůbec mohl vyjít na jeviště. Je dobře, že zemřel ve spánku, a také to, že dosáhl slávy a bohatství. Byl spokojený, zemřel v pěkném domě s cadillakem v garáži, což je u bluesmanů dost velká výjimka. A hlavně: po světě jsou roztroušeny miliony jeho vynikajících desek, takže nás naštěstí jen tak neopustí.
 John Mayall |
 John Mayall |
 John Mayall a Bluebreakers |
 John Mayall a Bluebreakers |
 John Mayall |
 John Mayall a Bluebreakers |
 John Mayall |
 John Mayall |
 John Mayall. |
 John Mayall. |
