Max Švabinský v novém světle

Atraktivní prostor Valdštejnské jízdárny v Praze před časem opustila Národní galerie, ale výstavy odsud nezmizely. Budoucnost jízdárny coby místa pronajímaného zavedeným soukromým institucím naznačuje dnes zpřístupněný projekt společnosti Gallery, která zde uvádí výběr z díla Maxe Švabinského s názvem Ráj a mýtus. Výstava bude trvat do konce března 2002.

Poslední velká expozice díla Maxmiliána (Theodora Jana) Švabinského (1873-1962) se konala v roce 1974 v Jízdárně Pražského hradu. Její současná následovnice se u vltavského břehu pokouší výtvarníka předvést v novém světle. Ačkoliv Švabinský patří mezi nejznámější autory, jeho tvorbu česká společnost v druhé půli dvacátého století přijímala buď s nekritickým obdivem, nebo se zbytečnými předsudky - především pro jeho portrét Julia Fučíka, za který dostal v roce 1951 Československou cenu míru.

„V roce 1945 byl jmenován národním umělcem. Byl bytostný realista, a jeho jméno bylo proto v padesátých letech - jako některá další - zneužito. Neprávem se stal kyjem, v jehož jméně bylo potíráno moderní umění,“ dává nejkřiklavější příklad kurátorka výstavy Jana Orlíková.

Ráj a mýtus

Výběr z díla Maxe Švabinského

Valdštejnská jízdárna v Praze

Výstava trvá do konce března 2002.

Firma Gallery se nepokouší představit Švabinského v celku. Chce především ukázat dvě nejzásadnější období jeho života, na nichž je vidět, jak byly některé předchozí interpretace zavádějící. Předně jsou to Švabinského práce do roku 1922; nejranější velkou ukázkou z této doby je Chudý kraj z roku 1900, považovaný za reprezentativní dílo české symbolistní malby. Další artefakty jsou spojeny s rodinou jeho první ženy Ely Vejrychové, následuje cyklus dřevorytů Rajská sonáta z let 1917-1920 zobrazující umělce a jeho lásku Annu v idylické krajině milostných vášní.

Velkou pozornost výstava soustředí na - pro řadu lidí anonymní - Švabinského počin v Chrámu sv. Víta. V třicátých letech zde získal zakázku na tři monumentální vitráže: Poslední soud, Seslání Ducha svatého a trojdílné okno za oltářem se sv. Trojicí. „Dokončení prací bohužel spadá do vypuknutí druhé světové války, a nebyla mu proto tehdy logicky věnována odpovídající pozornost,“ říká Orlíková. To platí i pro další umělcův velký projekt, čtyři mozaikové pásy na stěnách kaple Popravených legionářů v Památníku osvobození na pražském Vítkově.

Prostor dostaly i Švabinského grafiky. „Výstava však nemůže zachytit jeho obrovský význam jako pedagoga. Jeho studenti drželi vysokou laťku české grafiky až do šedesátých let,“ upozorňuje spolupracovnice projektu Jana Wittlichová. Švabinský byl od roku 1910 profesorem C. k. akademie umění a od roku 1916 jejím rektorem. Opustil ji až v roce 1939.

K výstavě vydala Gallery bezmála dvousetstránkový monografický katalog, v němž si Evžen Růžička a Karel Urbánek všímají také pohybového postižení, jímž Švabinský trpěl zejména v poslední fázi života. K dispozici je i redukovaný, cenově dostupnější katalog. Doplňkové programy zahrnují procházky výstavou s lektorem a tematické přednášky. Projekt umožnila spolupráce s Českou spořitelnou.

Max Švabinský: Rajská sonáta III - Únos, dřevoryt z roku 1920.

Max Švabinský: Rajská sonáta II - Návrat z lovu, 1917 - detail.

Max Švabinský: Josef Mánes, 1917.

Max Švabinský: President T. G. Masaryk, 1919.

Max Švabinský: Touha - Pocit blaženosti - Rozkoš, 1896 - detail.

Max Švabinský: Před bouří, 1901.

Max Švabinský: Velký rodinný portrét, 1905.

Max Švabinský: Zápasící tygři, 1918.