Masters of Rock, to je každoroční defilé zejména evropského mainstreamu melodické metalové hudby. A také pravidelná sázka na jistotu, protože ve výběru kapel není příliš prostor na experimenty. Pořadatelé zvou především ty, které v Česku zastupují, a větší část soupisky je tak pro fanoušky očekávatelná.
Málokoho proto překvapilo, že Avantasia po vydání nové desky a vyprodaném jarním koncertu v Praze dorazila i do Vizovic. Tobias Sammet se sice autorsky stále více zhlíží v pompézně pojatém symfonickém rocku a metalu, ale jeho hvězdný projekt má naživo pořád šťávu. Sammet v něm totiž umí dát ego stranou a nabízí velký prostor hostujícím zpěvákům. A pokud máte v sestavě ostřílené bardy, jako jsou Jorn Lande, Bob Catley, Ronnie Atkins, Eric Martin či Geoff Tate, snad ani nejde odehrát špatný koncert.
Během něj nechyběl ani hodně emotivní moment, kdy kapela věnovala píseň The Story Ain’t Over brazilskému zpěvákovi Andrému Matosovi, který s ní donedávna vystupoval, jenže začátkem června náhle zemřel.
S aktuálním albem přijeli také Within Temptation, z nichž už se stala v dobrém slova smyslu komerční rocková skupina. Nizozemci nabídli jeden výjimečný zážitek, když zpěvačku Sharon doprovodila v písni Paradise (What About Us?) její velká kamarádka Tarja. Finská metalová královna vystupovala se svou kapelou předtím a na přání šéfa festivalu Jiřího Darona se stala hostem Within Temptation.
Kanadský rodák Bernie Shaw s legendární britskou skupinou Uriah Heep vystoupil na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.
Úvodní večer opanovali britští mohykáni Uriah Heep, kteří se vrátili na Masters po dlouhých dvanácti letech. Přivezli dva bývalé členy a v zákulisí z nich sálala obrovská pohoda a zjevná radost z toho, že se opět potkávají. Přenesli ji i na pódium, kde odehráli poctivý, hodinu a půl dlouhý koncertní set včetně letitých hitů Gypsy, Lady In Black či Easy Livin’.
Z osvědčených festivalových jmen měli bouřlivý ohlas Battle Beast a Amaranthe, jejichž „diskotékový metal“, jak ho označili někteří fanoušci, ukazuje jiné možnosti, kudy se může melodický metal ubírat. Jeho klasické vyznavače potěšili Gamma Ray, Primal Fear, sympaťáci Brainstorm či Rage, jež doprovodila Filharmonie Bohuslava Martinů. A byla to vydařená symbióza, byť orchestr zůstal zvukově přece jen upozaděný.
Masters of Rock letos oslavil sedmnáct let a každým rokem je tak těžší přivézt interprety, kteří tu ještě nehráli. Letos přišla poprvé řada na norské blackmetalové hvězdy Dimmu Borgir s obří pódiovou produkcí či jejich krajany Satyricon. Ti odehráli jeden z nejlepších koncertů festivalu a potvrdili, proč mají na extrémní metalové scéně takový respekt.
Právě tvrdší kapely se staly vítaným zpestřením programu a třeba švédští Dark Tranquillity byli z nadšených reakcí publika u vytržení. Legendární Max Cavalera se svými Soulfly si naživo vystačil i bez písní své původní skupiny Sepultura. Vystřihl však cover songu Crazy Train od Ozzyho Osbournea, který byl ve Vizovicích slyšet hned dvakrát.
V neděli jím totiž zpestřili svoje vystoupení také američtí showmani Steel Panther, kteří dokázali i na sklonku festivalu roztančit tisíce lidí. Závěreční Dream Theater podobně rozvernou atmosféru samozřejmě nabídnout nemohli, ale jejich vyzrálý prog rock/metal byl povedeným zakončením čtyřdenního hudebního maratonu.
Vizovická přehlídka si našla pevné místo na letní festivalové mapě. Klíčové přitom je, že svým návštěvníkům přesně rozumí z hlediska dramaturgie a rozpětí žánrů, které mají rádi a na které již jsou na Masters of Rock zvyklí. Atmosféra likérky uprostřed valašských kopců je navíc neopakovatelná a návyková, i proto se sem drtivá většina fanoušků opakovaně vrací.
