Bestseller Corinne Hofmannové úspěšný i v Česku, jehož se ve světě prodaly čtyři miliony výtisků a na nějž navázaly další dvě knihy, získal filmovou podobu.
Černého válečníka, jenž učaruje bílé moderní obchodnici, hraje devětadvacetiletý rodák ze státu Burkina Faso žijící v Paříži. Urostlý Jacky Ido film doprovázel na karlovarském festivalu.
Kde film dávajíZnáte podobné skutečné romance i z vlastní zkušenosti?
Ve Francii, kde působím, potkávám hodně smíšených párů, je tam docela běžné soužití bělochů s Afričany i Araby. Nicméně přímo v Africe, kde jsem se narodil a kde jsme s rodiči střídavě žili, jsem o takovém případu nikdy neslyšel. Osud Corinne Hofmannové, která s Masajem žila čtyři roky, než jej opustila i s dcerou, je výjimečný. Stal se hodně známý, když vydala knihu, dost se o tom mluvilo a psalo. Knížku jsem si přečetl a uchvátila mě. Rozuměl jsem té ženě a obdivoval ji za to, že šla za svým snem.
Jak jste přežil natáčení? Přilnul jste k přírodnímu životu, nebo jste chtěl zpět do civilizace k chlazeným nápojům a teplé sprše?
Film vznikal v Keni a ve srovnání s jiným natáčením to byl vážně obrovský rozdíl. Dokonce ani místní štáb, který přijel z města, se s nepohodlím v domorodé vsi nemohl vyrovnat. Já na to sice taky nejsem zvyklý, trpěl jsem dost, hlavně ze začátku, ale na druhou stranu uznávám, že to byl zajímavý výlet. Opravdu jsem si zkusil návrat k přirozenému bytí, ani ne tolik ke svým africkým kořenům, ale hlavně k podstatě života, k základním věcem přežití a prapůvodním hodnotám. Tamní pastevci žijí na vyprahlé samotě dobrovolně, vybrali si ten způsob existence, nechtějí do měst – a to bylo pro mě zajímavé. Měli také obavy, aby film nepodával zkreslený výklad, který by se obrátil proti jejich kultuře. Já jsem je ujišťoval, že jejich pohled na svět uchráním, takže mě přijali mezi sebe; a občas se přistihnu, že mi to chybí.
Život ve filmové vsi působí tak věrně, že Evropan těžko rozezná afrického herce od neherce. Můžete mi v tom pomoci?
Těžko. My sami, tedy já a moje herecká partnerka Nina Hossová, to totiž taky nevíme. Členy kmene představují vesměs neškolení domorodci, včetně mé filmové matky nebo „očarované“ ženy, od níž se všichni odvracejí při komplikovaném porodu. Přišli z okolních vsí a nehráli, nepředstírali. Prostě se jen bez ohledu na kameru chovali naprosto samozřejmě.
Je pravda, že dělíte svůj čas mezi herectví a režii?
Ano, studoval jsem v Paříži režii, kameru a střih, tak začala má kariéra. Natočil jsem krátký film Pád a mám nápad na celovečerní komedii, dokončuji scénář a za rok či dva ji natočím. Vyjdu ze svých zkušeností s Afričany v Africe i ve Francii. Moc se toho o nich neví, ale jsou to krásní lidé, chtěl bych jim vzdát čest. Podobné lidi jsem potkal na Kubě, kde až do konce prázdnin točím jako herec. Existuje tam úžasná směsice ras, ale úplně jiný typ rasismu než v Evropě; všichni tam s námi mluví, všichni jsou vzdělaní a zvláštním způsobem bohatší než my, i když jsou chudí. Tak jako lidé v Burkina Faso nosí bohatství v sobě a připadají si šťastní.
