Když se na Martina Maxu přijeli prvně podívat z nahrávací společnosti, neomdlel trémou: „Nebral jsem to jako osudovou věc,“ vzpomíná. „Upřímně řečeno, netušil jsem, že to celé vezme takové obrátky. Samozřejmě jsem vždycky toužil po zpětné vazbě a písničky odjakživa skládám podvědomě s tím, že je bude kromě mne poslouchat ještě někdo další. Mé ambice vždycky byly ale spíš v koncertování - když se povede vystoupení, když vidím, že se to opravdu lidem líbilo, dobíjí mi to baterky na měsíce dopředu.“
„Je těžké sám sebe škatulkovat. Hrajeme zkrátka melodický bigbítek, pocitově příbuzný Springsteenovi, Dire Straits, anebo Stingovi. Nutno ale říct, že u nich inspiraci nehledám – když se chci hudebně vyžít, zalezu si někam sám s kytarou, hraju a skládám i několik hodin v kuse.“
Zpovědnice |
1. Je to prostý |
Vedle muziky má Martin Maxa velkou vášeň - malování. I když mu jistý čas jeho obrazy zajišťovaly obživu, dnes už jeho plátna nejsou na prodej.
Obal CD Martina Maxy Zpovědnice, (c) 2001. |
Fotografie z bookletu alba Martiny Maxy Zpovědnice, (c) 2001. |
Fotografie z bookletu alba Martiny Maxy Zpovědnice, (c) 2001. |
Fotografie z bookletu alba Martiny Maxy Zpovědnice, (c) 2001. |
Fotografie z bookletu alba Martiny Maxy Zpovědnice, (c) 2001. |