RECENZE: Martin Gore z Depeche Mode sólově předvádí „opičí“ elektroniku

Řádka hitů, které Martin Gore napsal pro Depeche Mode, je úctyhodná. Jeho sólové práce však stojí spíše na atmosféře a hrátkách se zvukem. Plati to i pro EP The Third Chimpanzee.

Kovaní znalci a milovníci Depeche Mode mají jasno, náhodné kolemjdoucí je třeba mírně varovat. Ač je Martin Gore víceméně výhradním skladatelem repertoáru DM, na sólových počinech popouští uzdu své vášni k experimentálnější tváři elektronické hudby. Jinými slovy – žádný zpěv, žádné chytlavé refrény. O to víc si jeho hudbu vychutnají ti, kteří nejdou primárně po hitových skladbách, ale po zvuku, atmosféře. Tací si na EP The Thrid Chimpanzee smlsnou.

Pět skladeb je lehce provázáno konceptem – Gore se inspiroval knihou Třetí šimpanz (Vzestup a pád lidského rodu). A skutečně, první skladba Howler opravdu zní, jako kdyby ji psala opice. Přerývaný rytmus, změť útržkovitých zvuků, nervózní nálada. Zprvu tápeme, není se čeho chytit. Až zhruba ve třetí minutě nastoupí ladná, uklidňující melodická linka, jak vystřižená z „depešáckého“ alba Ultra.

Rázem do sebe začne vše zapadat a dostávat smysl. A takto promyšlená a rafinovaně vystavěná je každá položka na The Third Chimpanzee. 

The Third Chimpanzee

75 %

Martin Gore

Mandrill je až industriálně chladná a klaustrofobická, opět plná napětí a tajemství. Během osmiminutové Vervet podnikneme napínavý výlet do džungle a znovu si v ozvěnách připomeneme Depeche Mode, ústřední motiv zní jak z dob alba A Broken Frame.

Martin Gore si sólovou tvorbu evidentně náležitě užívá. Není přidušen očekáváními armády v černém, tvoří a nahrává výhradně pro radost. A profituje z toho i posluchač – objevitel a dobrodruh.