Na nové nahrávce Modlitby pro Martu, která vzniká téměř padesát let poté, co spatřil světlo světa originál, se objeví ještě Hana Hegerová. Ta ovšem svůj part natočila doma.
Dámy se ve studiu střídají jedna po druhé. Zbytek u kafe a cigaret klábosí v předsálí. Je to správný „babinec“, kde se probere takřka všechno – děti, zdraví, bydlení, koncerty a přes cigaretový dým i zákaz kouření. Poučí se tu i zapřisáhlý nekuřák.
„Dáte mi cígo, prosím? ... Já bych vám dala, ale kouřím jen ty tenký. ... A tyhle jsou s kuličkou, že jo? ... Co to je? ... Tam se zmáčkne kulička a uvolní se mentol.“
Z nahrávání Modlitby, zleva: Natálie Kocábová, Blanka Šrůmová, Marta Kubišová, Naďa Válová, Bára Basiková a Tereza Černochová (20. září 2017)
Naďa Válová si odmítá sednout, protože je z nahrávání nervózní. Nervy jí podle všeho opadnou až ve chvíli, kdy Marta Kubišová poslouchá její nahraný vokál a neubrání se záplavě chvály. Ale stres se nevyhýbá ani původní interpretce. „Polilo mě horko, protože jsem zjistila, že je to o kvartu nebo kvintu výš, než to zpívám teď,“ přiznává Kubišová.
Nová verze skladby se totiž nahrává na původní půl století staré základy a dnes má zpěvačka na koncertech píseň logicky posazenou kvůli hlasu trochu níž.
„Mám Modlitbu jako druhý přídavek, tak už to sotva udýchám. Kdybych tu neměla tyhle své spolehlivé kolegyně, asi bychom to dnes dohromady nedali,“ dodává.
Falešná skromnost stranou. Kubišová svůj part odzpívala skvěle. Přihlížím nahrávání z režie.
„Dělal jsem si červené tečky u jednotlivých veršů a osmdesát procent je úplně v pořádku. Jestli chcete, můžeme to sjet ještě jednou,“ hlásí zpěvačce do sluchátek Pavel Karlík, který celou akci v Sonu řídí spolu se svým synem Adamem.
„Ta první verze je skvělá a ta druhá ještě lepší. Necháme si tu obě na prostřihy,“ dodává po dalším pokusu. A je hotovo.
Je čas oslavit úspěšně završené nahrávání dortem. A Marta Kubišová ještě vypráví. Třeba jak 24. srpna 1968, kdy Modlitbu nahrála, vůbec netušila, že se z ní stane málem druhá hymna. „Pamatuju si, že to mezi lidmi bylo později známé a na ulici mě poplácávali po ramenou, jaká je to krásná písnička. Ale vlastně nikdo neměl ponětí, že původně patřila do seriálu Píseň pro Rudolfa III. To se dodneška moc neví,“ líčí.
Modlitba pro Martu se po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy stala jedním ze symbolů odporu. Kubišová ji nazpívala v televizním nahrávacím studiu a na magnetofonovém pásku byla převezena do Československého rozhlasu a poprvé se tak dostala k posluchačům.
Na kompilačním CD Protestsongy 1966–2017, které vyjde k padesátému výročí událostí z roku 1968, se objeví jak původní verze Modlitby, tak nově nahraná podoba. Doplní ji další skladby včetně několika dalších písní Marty Kubišové z její „první kariéry“, jak označuje období před zákazem činnosti v komunismu, ale třeba i nedávná skladba Sami od Barbory Polákové a Davida Kollera.
