Nosič má dvě části: jedenadvacet jednotlivých písní, převážně videoklipů (či, jak se tehdy říkalo, filmových písniček), respektive ukázek ze seriálu Píseň pro Rudolfa III. (včetně slavné Modlitby pro Martu, která DVD symbolicky otevírá), a tři ucelené televizní recitály. Pod těmi je jako režisér podepsán Jan Němec, na konci 60. let manžel Marty Kubišové. Kromě toho, že na DVD najdeme většinu zpěvaččiných největších hitů, si také ve výjimečně výmluvné podobě můžeme připomenout ducha doby, ve které převážná část nahrávek vznikala - tedy druhé poloviny 60. let.
Podle pamětníků i odborníků na vizuální kulturu byla úroveň české vizualizace populární hudby, tedy toho, čemu dnes říkáme videoklip, ve světovém měřítku na velmi vysoké úrovni. Je třeba přiznat, že pro Martu Kubišovou nevznikly tak uvolněné a vtipné snímky jako pro zpěváky z okruhu Semaforu, to ale není nepochopitelné - Kubišová byla už tehdy přece jen zpěvačkou jiného naturelu a i díky jejímu "nemocnému" hlasu jí autoři nabízeli spíše písně vážnější.
Marta Kubišová: Magdalena (z filmu Proudy lásku odnesou)
Vtipkování prostě Kubišové nevycházelo - příkladem může být třeba písnička Čekám, kde, převlečena za "vojandu", budí spíše lítost. Daleko příjemněji v písničkách volnější nálady působí, když zpěvačka prostě "je" a mimovolně působí svým půvabem (S nebývalou ochotou nebo Depeše - zde dokonce, na svou dobu nejspíš poměrně odvážně, v plavkách). Důvěryhodná je i v kontextu studiové šansoniérské stylizace, jako třeba v Loudá se půlměsíc, Píseň Ofélie či Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan - ovšem i proto, že ty písně jsou zkrátka vynikající.
Marta Kubišová: Depeše
Kubišová není a ani v mládí nebyla bůhvíjakou tanečnicí, vidíme to při pokusech o choreograficky pojatý pohyb třeba v Nepiš dál. Koncertní záznamy (těch je většina z období její "druhé kariéry", započaté rokem 1989, hudebně až na výjimky pohříchu přesvědčivé nejsou) ukazují, že si je toho zpěvačka plně vědoma a její způsob pódiové prezentace je dobrým příkladem nehrané civilnosti.
Marta Kubišová a Helena Vondráčková: Oh, Baby, Baby (Bratislavská lyra 1966)
Ze tří Němcových písničkových filmů je jednoznačně nejlepší ten prostřední Proudy lásku odnesou z roku 1969, který je dávno zapsán mezi klasiku. Jednak vychází z repertoáru skvělého zpěvaččina albového debutu Songy a balady, čili zaručuje mimořádně hodnotný hudební materiál, jednak režisér spolu s kameramanem Jiřím Macháněm hýřili skvělými obrazovými nápady, místy zjevně ovlivněnými dozvuky světového "léta lásky", ale zároveň metaforicky reflektujícími tehdejší československou současnost.
Marta Kubišová: Hey Jude (z filmu Proudy lásku odnesou)
Naproti tomu o rok starší film Náhrdelník melancholie nedrží přes zjevnou snahu o symbolicky propojený "děj" příliš pohromadě. Svou roli hraje i fakt, že vlastně jedinou opravdu silnou písní filmu byla v té době už několik let stará, ale stále skvělá Lampa. No a k recitálu Stalo se na podzim z roku 1993 lze říct snad jen tolik, že ani režiséři takových kvalit a renomé, mezi jaké Jan Němec patří, nemají vždycky své dny...
Marta Kubišová: Lampa (z filmu Náhrdelník melancholie)
Je dobře, že DVD Příběh Marty Kubišové vyšlo. Nejen proto, že připomíná zpěvačku vysokých interpretačních i lidských kvalit, což je potřeba stále, ale také přináší několik skutečných perel z 60. let, zopakujme, že především recitál Proudy lásku odnesou, ale i pár dalších snímků z těch let, v nichž je Kubišová doslova ztělesněním sexy hvězdy kvalitní pop-music své doby.
Marta Kubišová: Příběh
vyd. Supraphon, čas DVD: 141:34 min.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
