Komický balet o marné snaze zabránit v lásce dvěma milencům prošel už nespočtem proměn. K původnímu Daubervalovu libretu se střídaly a kombinovaly různé hudební kompozice - od původních francouzských lidových nápěvů přes hudbu Francouze Louise Hérolda či Němce Petera Ludwiga Hertela až po úpravu Angličana Johna Lanchberyho.
Také významných choreografických verzí je několik. Ta nynější od kubánské choreografky Alicie Alonsové na Hertelovu hudbu patří k nejlepším. Vychází z tradiční baletní pantomimy, vtipně charakterizuje rázovité postavičky a zaplňuje hereckou akcí každou situaci. Přijme-li divák razanci a silnou nadsázku tohoto vypravěčského jazyka, pak může plně vychutnat tenhle sympaticky prostořeký, tanečně-herecký koncert.
Andrea Kramešová si doslova pohrává s postavou Lisetty. Jakékoli její gesto i pohled promlouvá jednoduše a pádně. Jurij Slipič pojímá Colina střídměji, s takřka neměnným výrazem odevzdaně zamilovaného mladíka. Velkou měrou jadrného humoru obdařil "travesty roli" Mama Simony Jiří Hejna, stejně jako úlohu přihlouplého, duchem permanentně nepřítomného Alana Igor Žukov. Choreografie nechává interprety vyniknout i v několika ryze tanečních variacích; tady už byla u hlavního páru vidět určitá neusazenost, především u Slipiče se objevila řada technických nečistot.
Druhou část baletního programu vyplňují Polovecké tance - scéna z opery Kníže Igor Alexandra Borodina. Slavné choreografické pojetí Michaila Fokina z roku 1909 způsobilo tehdy svou živelností senzaci. Jaroslav Slavický částečně z této verze vychází a zvýrazňuje v tomto "žánrovém obrázku" ze života Polovců milostný trojúhelník Chána, Polovecké dívky a Zajatkyně. Jeho nastudování pulzuje exotickým temperamentem, naturelu mladých tanečníků však nevyhovuje tak ideálně jako Marná opatrnost.
Také významných choreografických verzí je několik. Ta nynější od kubánské choreografky Alicie Alonsové na Hertelovu hudbu patří k nejlepším. Vychází z tradiční baletní pantomimy, vtipně charakterizuje rázovité postavičky a zaplňuje hereckou akcí každou situaci. Přijme-li divák razanci a silnou nadsázku tohoto vypravěčského jazyka, pak může plně vychutnat tenhle sympaticky prostořeký, tanečně-herecký koncert.
Andrea Kramešová si doslova pohrává s postavou Lisetty. Jakékoli její gesto i pohled promlouvá jednoduše a pádně. Jurij Slipič pojímá Colina střídměji, s takřka neměnným výrazem odevzdaně zamilovaného mladíka. Velkou měrou jadrného humoru obdařil "travesty roli" Mama Simony Jiří Hejna, stejně jako úlohu přihlouplého, duchem permanentně nepřítomného Alana Igor Žukov. Choreografie nechává interprety vyniknout i v několika ryze tanečních variacích; tady už byla u hlavního páru vidět určitá neusazenost, především u Slipiče se objevila řada technických nečistot.
Druhou část baletního programu vyplňují Polovecké tance - scéna z opery Kníže Igor Alexandra Borodina. Slavné choreografické pojetí Michaila Fokina z roku 1909 způsobilo tehdy svou živelností senzaci. Jaroslav Slavický částečně z této verze vychází a zvýrazňuje v tomto "žánrovém obrázku" ze života Polovců milostný trojúhelník Chána, Polovecké dívky a Zajatkyně. Jeho nastudování pulzuje exotickým temperamentem, naturelu mladých tanečníků však nevyhovuje tak ideálně jako Marná opatrnost.
|
Národní divadlo Praha a Společnost tance při Taneční konzervatoři Praha |
|
Marná opatrnost |
|
Hudba Peter Ludwig Hertel, libreto Jean Dauberval, choreografie Alicia Alonsová, scéna Josef Jelínek, kostýmy Salvador Fernández. |
|
Polovecké tance |
|
Hudba Alexandr Borodin, choreografie Jaroslav Slavický podle Michaila Fokina, scéna a kostýmy Josef Jelínek. |
|
Obnovená premiéra ve Stavovském divadle 17. února 2002. |
 Baletní představení Marná opatrnost uvádí Stavovské divadlo v Praze. |
 Baletní představení Marná opatrnost uvádí Stavovské divadlo v Praze. |
