Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Marlon Brando jako nacista a jiná díla

  11:23aktualizováno  11:23
Starší kultivovaná dáma v pokladně Židovského muzea v New Yorku chvílemi ani nestačí odbavovat příchozí. Nicméně ze zájmu, jemuž se těší výstava s názvem Zrcadlení zla: Nacistická symbolika/současné umění, radost nemá. "Je to takové... takové hloupé," říká smutně a odmítavě zavrtí hlavou, když má říci své jméno. Její pokročilý věk a skutečnost, že vyrostla v Praze, z níž v dívčím věku "musela pryč", dávají tušit, že s nacismem má velmi osobní zkušenost.

Nejspíš proto se jí expozice, kde je k vidění kupříkladu Lego model koncentračního tábora či z fotografií na stěnách shlíží Adolf Hitler, ani trochu nelíbí.

Prý pozor na okouzlení

Zrcadlení zla je po výstavě Sensation, která v roce 1999 rozzuřila - zejména obrazem kombinujícím Madonu a sloní trus - tehdejšího starostu Rudolpha Giulianiho, další newyorskou expozicí, o níž se v USA vzrušeně diskutuje. Kurátor Židovského muzea Norman L. Kleeblatt, syn židovských uprchlíků z Německa, na ní shromáždil práce třinácti výtvarníků (generace třicátníků a čtyřicátníků), aby připomněl - jak kromě jiného stojí v katalogu k výstavě - že "obrazy nacismu pronikly do naší kultury a jsou často přijímány s okouzlením". Nositel Nobelovy ceny míru, spisovatel a filozof Elie Wiesel pak v jednom z výstavních textů vysvětluje, že "kýč a vulgarizace holocaustu se posunuly se svým vstupem do světa umění o notný kus dále". Výstava Zrcadlení zla má být výtvarným doprovodem těchto slov, jejich vysvětlením. Problém je však v tom, že podle mnohých se sama stala jejich drastickým příkladem.

Kurátor pevný v kramflecích

Katalog k expozici, který vyšel loni v prosinci, tedy čtvrt roku před otevřením výstavy, vzbudil rozhořčení představitelů některých židovských organizací a spolků (a překvapivě také Katolické ligy). Média na sebe rovněž nenechala dlouho čekat; například v deníku New York Times vyšel ještě do začátku výstavy půltucet rozsáhlých článků. Kurátor Kleeblatt si stál během této bouře pevně na svém, odmítl z výstavy cokoliv vyřadit. Stalo se pouze to, že muzeum do expozice umístilo tabulky varující před tím, že "některá nebo všechna umělecká díla této výstavy se mohou návštěvníků dotknout, neboť umělci zacházejí s otevřeným sexuálním obsahem a nacistickou symbolikou".

Návštěvník, který se tohoto upozornění nezalekne, se po vstupu do expozice musí rozhodnout sám, zda má pravdu kurátor Kleeblatt, když v katalogu říká, že "promyšlený jazyk konceptuálního umění ukazuje, jaký časový odstup mají mladí umělci od hrozné epochy". Nebo zda jde, jak tvrdí jeho odpůrci, o expozici nechutnou a morálně škodlivou. Může však také k svému překvapení zjistit, že výstava vlastně vůbec není tak vzrušující - a to ani umělecky, ani stupněm provokace, jak slibovala rozčeřená mediální hladina.

Cola v Buchenwaldu

V úvodní místnosti, jejíž stěny vyzdobil polský umělec Piotr Uklanski desítkami portrétů amerických herců v německých uniformách, v nichž se kdy objevili ve filmu, jsou nakonec ze všeho nejzábavnější komentáře návštěvníků. "Podívej, mladý Marlon Brando! Toho bych teda nepoznala! A kdo je tohle? Peter O' Toole! Docela mu to sluší."

Nad modelem koncentračního tábora, který z krabice od klobouku z módního salonu Prada vyrobil šestatřicetiletý Američan Tom Sachs, si lze zase těžko odpovědět na otázku: Proč?

Na umělecké hře Co kdyby? je také postavena webová fotografická koláž (www.dottycommies.com) s názvem Autoportrét v Buchenwaldu od osmatřicetiletého Brita Alana Schechnera. Ten zakomponoval svůj portrét s plechovkou dietní coca-coly v ruce do známého snímku z koncentračního tábora od Margaret Bourke-Whiteové z roku 1945. Schechner přišel za holocaustu o prarodiče a podle svých slov se ve svém díle pokusil "představit si sama sebe, samozřejmě že neúspěšně, dobře živeného, mladého muže v koncentračním táboře". Ironií je, že právě Schechnerova koláž, byť jde o čistě internetový projekt a mnozí návštěvníci nainstalovaný počítač bez zájmu minou, se stala po vytištění katalogu zřejmě nejkritizovanějším a nejnapadanějším dílem výstavy. Jedna z odmítavých reakcí, názor amerického Žida Zéva Friedmana, citovaný v deníku New York Times, přitom dobře ukazuje, proč výstava nejen že může, ale z principu musí mít své odpůrce: "V Buchenwaldu nebyla žádná dietní cola, tam nebyla ani voda. Toto je zlehčování holocaustu," říká Friedman.

Můžete odejít dřív

Podobně jako třeba v případě několik let starého filmu Život je krásný režiséra Roberta Benigniho, střetává se také současná newyorská expozice s chápáním holocaustu coby nezměřitelné tragédie, kde každá relativizace, byť jde z pohledu jiných o nevinnou hru, uráží její oběti. Někdo řekne, že jde o přepjatý, smrtelně vážně se tvářící přístup, bez špetky smyslu pro humor. Odpověď však může znít: "Jistě, ale pro šest milionů lidí šlo skutečně o smrtelně vážnou věc."

Varování umístěné při vstupu do té části expozice, v níž se nacházejí nejkontroverznější exponáty, pak nechává volbu na každém návštěvníkovi zvlášť: "Někteří z těch, kdo přežili holocaust, byli rozrušeni díly, jež za tímto bodem budou následovat. Návštěvníci, kteří se chtějí takového rozrušení vyvarovat, mohou nyní expozici opustit dveřmi vlevo."

Alan Schechner: Autoportrét v Buchenwaldu - To je skutečné. Digitálně manipulovaná fotografie, 1991 - 1993.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Roman Franta: Masový běh (2016-2017)
OBRAZEM: Skol! Jizerská padesátka slaví, umělci se jí nechali inspirovat

Jedna z nejvýznamnějších zimních sportovních událostí v Česku, Jizerská padesátka, slaví letos padesátý ročník. Také k té příležitosti jsou od soboty až do 17....  celý článek

Papírové hlavy z řady Lowpolya a jejich autor Ivan Zabíral
V kadeřnictví se nemusí jen stříhat vlasy. Mohou sem i zvířecí hlavy

Se zajímavým konceptem do Prahy přišel kadeřnický salon Joshua. Ve svých prostorách se rozhodl otevřít dočasnou, takzvanou pop up galerii. Od minulého týdne...  celý článek

Skica, která by mohla být předlohou Mony Lisy od Leonarda Da Vinci.
Leonardo Da Vinci možná Monu Lisu původně nakreslil bez oblečení

Italský malíř Leonardo da Vinci si možná Monu Lisu, patrně nejslavnější portrét všech dob, nejdřív načrtl uhlem jako nahou ženu. Experti v pařížském muzeu...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.