Cameronu Wolfovi je patnáct. Poflakuje se se svým starším bratrem Rubíkem, žije s otcem, matkou a dalšími dospívajícími sourozenci zhruba tam, kde končí bydlení pro nejnižší střední třídu a začíná svět chudých. K večeři má rodina každý den žampiony, to nejlevnější, co se dá sehnat, a matka je polévá rajčatovou omáčkou, aby nechutnaly tak mizerně. Přesto není novela Roky pod psa žádným sociálním apelem.
Roky pod psaAutor: Markus Zusak Překlad: Viola Somogyi Vydavatel: Argo 148 stran, cena 198 korun |
Cameron je citlivý a vnímavý puberťák se zoufalým sklonem nenávidět vlastní tělo i duši, postava opatřená sebereflexí, již by jí mohli závidět mnozí moudří starci. A jazykem, jenž dokáže ve třech větách vyjádřit rozpaky, mizerii i naději současně. Přesto autorovi trvalo sedm let, než se jeho prvotinu odhodlal někdo vydat. Byl z toho celosvětový úspěch, následovaly další dva díly. Později se Markus Zusak proslavil románem Zlodějka knih.
„Nevím, jak moc jste chytrý nebo vypatlaný. Třeba jste jako Albert Einstein, co já vím, nebo laureáti literární ceny, anebo jste prostě jen průměr jako já,“ obrací se Cameron ke čtenářům se svojí typickou nejistotou, jako by říkal Nevím, kdo jsi, světe tam venku, ale předem ti hlásím, že já žádné větší ambice nemám. Právě v tom je jeho přitažlivost. Tam, kde by se měla rodit deviace, stojí skromný rozježený klučina, který by mohl být dětským hrdinou, když se s bratrem na dvoře pere až do krve, ale není – problémy, které řeší, jsou věcí zralých dospělých. Když se ti dva pak vydávají jaksi počestně krást, je to jako pochod za svobodou: „Ruce jsme měli vražený hluboko v kapsách a ponožky vycpaný sny o slávě, brodili jsme se ovzduším pomocí popotahování a oddechování, rozráželi jsme ho, a já se cítil jak ten maník Julius Caesar, když hodlal dobýt další říši.“
Zusak ukázal v novele Roky pod psa svůj obrovský talent, o kterém dnes už ví celý literární, a díky režisérovi Brianu Percivalovi i filmový svět. Tehdy ještě nezatížený velkým historickým románem a kontrakty, které se kolem něj urodily, žil jen z touhy psát o tápajícím klukovi, který se hledá.
