V sobotu nás čeká Český mejdan s Impulsem, kde budete jedním z vrcholů koncertu. Na koho se těšíte nejvíc?
Na Chinaski a Michala Hrůzu.
Michal Malátný ze skupiny Chinaski řekl, že vás uslyší poprvé na živo. „Měl jsem její plakát nad postelí. Z českých zpěvaček je to moje favoritka,“ řekl. Prý by si přál zahrát si s vámi nějakou písničku.
Je to velmi lichotivé, líbí se mi, když si mladý muž pověsí můj plakát do pokoje. Můj manžel to dělal taky. A přiznalo se několik dalších mužů, které jsem poznala. Každé dobré písničce jsem přístupná.
Jak bude vypadat váš playlist?
Počítala jsem s půlhodinou, dnes jsem se dozvěděla, že to bude čtyřicet minut. Budu muset tři písničky přidat. Playlist mám jasnej, jsou to ty největší hity. Posluchači Rádia Impuls si přijdou na své.
Čím nejčastěji končíte?
Mám dva přídavky, někdy tři. Záleží na publiku, co si vydupe. Je to Kůň bílý nebo Lásko, voníš deštěm.
Jaký je rozdíl mezi pražskou O2 arenou a menšími kulturními domy?
Je to o hodně jiné. A já to mám ráda. Mám ráda velké prostory, ráda zpívám venku, na festivalech, v amfiteátrech, v letních kinech. A v halách také. Měla jsem párkrát i halové turné, naposledy jsem dělala předvánoční halové turné s Václavem Neckářem na Slovensku. O2 arenu znám, měla jsem tam koncert před pěti lety, slavila jsem tam půlkulatiny.
Některé písničky jste si skládala sama. Spolupracovala jste ale také třeba s Jarkem Nohavicou. Kdy jste ho viděla naposledy?
S Jarkem jsme se naposledy viděli v Heligonce v Ostravě, tam mě pozval jako svého hosta. Byl to zajímavý večer, nemohli jsme se dlouho sejít. Nakonec jsme udělali takový improvizovaný večer. Jarek hrál na kytaru Lásko, voníš deštěm, kterou i otextoval. Lidi byli nadšení. Bylo to těsně před uzavřením koncertů.
Kdysi jste zpívala anglicky. Odvážete se i dnes a zpíváte v cizím jazyce?
Dnes už to nedělám. Zpívala jsem anglicky hlavně soulovky a rytmem blues, když jsem zpívala v Ostravě se skupinou Majestic. Pak mi začali textaři psát krásný texty i na americkou a britskou hudbu. Zásadně teď zpívám česky.
