Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Mari Boine pochází ze severského národa Samiů, který jeho nepřátelé a kolonizátoři urážlivě nazývali Laponci. Je to právě ona, která v hudebním kontextu zpopularizovala kořeny tohoto tradičního národa chovatelů sobů. Na její tvorbě je mimo jiné zajímavé to, že se vždy klasické nápěvy samijské lidové hudby snažila úspěšně křížit s jinými prvky, ať už s nástroji z jiných kultur (sama ostatně hrává na africký buben djembe) nebo třeba jazzem či elektronikou.
Výjimkou není ani její nejnovější album Idjagiedas (Universal). Hraje se zde například na řecké buzuki, latinoamerické charango, tuniský buben darboka či mbira původem ze Zimbabwe. Rytmická složka je přiživena elektronickými smyčkami, některé vokální sborové partie připomínají evropskou chrámovou hudbu, jiné mají velmi blízko k jazzu - jedním z hudebníků, která se na albu podíleli, je ostatně i jazzový kytarista Terje Rypdal.
Samotný zpěv Mari Boine je ovšem na albu tím nejdůležitějším, o tom nemůže být sporu. Její hlas je neuvěřitelně tvárný, osciluje mezi polohami, vycházejícími z lidového zpěvu, a sofistikovaností, připomínající - což se nabízí i geograficky - podobně detailní práci s výrazem Björk. Mimořádně široký rozsah dovoluje Mari Boine přecházet mezi temnějšími a hlubšími polohami až do sférických výšek, ve kterých její hudba dostává zvláštní podobu jakési "ledové" krásy. Přitom album Idjagiedas v žádném případě není odosobněné. Naopak, dokládá, že i vysoko na severu může být chvílemi pěkně žhavo.
JEŠTĚ VYŠLO
Písničkář a kytarista Amos Lee vydává u prestižního labelu Blue Note nové album Supply And Demand. Nečekejme však, byť by to mohlo jméno vydavatele předpokládat, žádný jazz. Leeho album je plné skutečně "písničkářské" muziky v tom nejčistším slova smyslu. Dokonce totiž nesouvisí ani se současnou "nu-folkovou" vlnou. Amos Lee je poměrně ortodoxní zpěvák i autor, v produkci Barrieho Maguirea natočil album, na kterém se střetly prvky folku, rocku, rhythm´n´blues či gospelu v jeden tradiční žánr, který bychom klidně mohli nazvat prostě "americká klasika".
Pianista Matej Benko je sice Slovák, už léta ale žije v Čechách a sympaticky koření pražskou jazzovou scénu. V sestavě s kontrabasistou Janem Greifonerem a bubeníkem Brankem Križkem vydali album Universality (Arta/2HP). Chytrá a interpretačně dokonale usazená hudba po rytmické stránce nejvíce čerpá z latiny (album ostatně uzavírá úprava písně Chan Chan, největšího hitu z filmu Buena Vista Social Club). Matej Benko se ovšem nesnaží hrát důsledný "latinský jazz", v jeho improvizacích je cítit i vztah k evropské klavírní škole a "impresionistickému jazzu" a la ECM (třeba v jeho původní skladbě Fairytale About Caroline) a nevyhýbá se ani standardům (Kernova Smoke Gets In Your Eyes). Po autorské i interpretační stránce je ovšem album takříkajíc "z jednoho kusu". A to z kusu evropské kvality.
