Ani jeden z nich nebyl na vojně; teď půjdou přímo do války. Sice jen filmové, ale za podmínek co nejbližších těm, jež před šestašedesáti lety zažili českoslovenští vojáci v boji o severolibyjský Tobruk.
Matěj Hádek, Petr Vaněk, Robert Nebřenský, Kryštof Rímský, Michal Novotný, Petr Stach, Jan Meduna... V hlavních rolích válečného dramatu Tobruk jich bude dvanáct. "Nebřenský se učí boxovat, já odvykám kávě. Ta tam nebude," říká Vaněk o natáčení v tuniské poušti, stovky kilometrů od moře i metropole.
Ale herci si musí zvykat i na horší věci. Nejdřív je čeká desetidenní vojenský výcvik ve Vyškově. "Přežijí jen ti odolní," směje se ministryně obrany Vlasta Parkanová, jejíž resort na film přispěl.
Další týden drilu herci zažijí v poušti týden před první klapkou. A pak, od 2. září do 9. listopadu, si tu podle scenáristy, režiséra a producenta Václava Marhoula "projdou sedmi kruhy pekla". Tvrdí totiž, že nesmějí hrát, nýbrž prožívat; proto musí žít jako vojáci.
Na rozdíl od štábu nebudou herci bydlet v hotelu, nýbrž přímo v poušti, kde teploty ve stínu dosahují až 45 stupňů. Ve stanech, kam každou noc vítr nanese závěje písku.
"Po příjezdu odevzdají civil a mobily, vyfasují uniformy i zbraně. Sami si je musí čistit, sami si vařit snídaně. Jídlo budou mít na příděl – neexistuje, že by si skočili během natáčení do cateringu na chlebíček, natož večer do hotelu na skleničku. Ale vodu dostanou bez omezení," připomíná Marhoul, že vojáci od Tobruku měli jen půldruhého litru špatně odsolené vody na den.
A na poušti prý nenajdou romantiku, spíše škorpiony a písečné zmije, takže s výpravou pojede lékař a Marhoul žádá ministerstvo obrany ještě o vojenského kaplana nebo psychologa.
Sám chce spát s herci ve stanu, přestože s černým humorem slýchá, že alespoň on by měl přežít – už kvůli záruce za vložené peníze. Rozpočet filmu Tobruk totiž činí osmdesát milionů korun, podíl soukromých a veřejných zdrojů je zhruba půl na půl.
S projektem pomáhá Nadace pozemního vojska i Vojenský historický ústav, poskytující dobové rekvizity a techniku – včetně cisternového vozu z roku 1937, které jsou na světě jen tři.
"Hned jsem pro cisternu připsal scénu. Ovšem jiné výjevy, třeba jak vojáky převážely dva torpédoborce za italského náletu, si prostě dovolit nemůžeme," ví Marhoul. Ostatně Tobruk nemá být ani velkofilm, ani romance, kromě jediné dívčí epizodky v něm není žádná žena.
Slovenská premiéra snímku bude koncem srpna a česká 10. září 2008. Tvůrci by na ní rádi viděli skutečné veterány od Tobruku. "Zaslouží si, aby se o nich vědělo," říká Parkanová. Dosud jich žije čtyřicet osm.
