Jeho booklet vybavil vzkazy, které zaslali fanoušci, a když ho držel v ruce poprvé, nevycházel z úžasu. „Hele, tady, to je hustý – Milovaná Simonko, na tomto CD jsou písničky, na které ráda tancuješ od svých osmi měsíců. Budu ti je pouštět nadále,“ četl si jednotlivé kousky s nadšením.
Na zvuku nahrávky se výrazně podepsal producent Dalibor Cidlinský Jr. Jak hodnotíte výsledek?
Poprvé jsem se svojí deskou opravdu spokojený. Vždycky se mi líbilo, co jsem udělal, ale cítil jsem, že je to takové starší, ne úplně soudobé.
Jak jste na sebe narazili?
On produkuje desky spoustě lidí, takže se ke mně jeho práce dostala z několika směrů. Původně jsem písničku Vlastní svět chtěl rozdělat s více producenty a vybrat si, ale nebylo potřeba. Dalibor udělal nástřel, který mi dával smysl. Navíc je to psycholog, který dokáže s umělci jednat a prosadí svůj názor, aniž by vás nějak urazil. A přitom se zrovna v té skladbě cítím, že jsem to najednou já.
Znamená to, že jste vždycky chtěl, aby vaše hudba zněla takto, jen to nevycházelo?
Nechci shazovat předchozí desky, protože mě baví, ale k současnému zvuku jsem asi musel dospět.
Asi se může stát, že hudebník natočí album a vydá je, ale vlastně s ním není na sto procent spokojený, ne?
To v tu chvíli nejde přiznat! Já mám teda hrozný problém se svojí druhou deskou. První byla fajn a za čtyři měsíce někdo přišel, že musíme vydat další. Ale já neměl v rukávu druhé Ztrácíš! Věděl jsem, že to není ono, špatné fotky, divný zvuk. Kromě dvou písní tam s ničím nesouzním. Snažím se dělat, že ta deska nevznikla.
Aktuální album začíná už úspěšnými singly Vlastní svět a Léto 95 a končí několika baladami. Taková dramaturgie byl záměr?
Já jsem nerozhodný člověk a byl bych schopný skončit v blázinci z toho, že zvažuju pořadí osmé a deváté písničky. A snad to ani nehraje takovou roli, sám už málokdy poslouchám celá alba. Jasné bylo, že první bude Vlastní svět a poslední Rodičům. Zbytek tak nějak vyšel.
Skladba Rodičům je docela otevřená zpověď.
Ano a nejsou to žádné fráze. Tam, kde jsem, jsem díky rodičům. Napsal jsem ji jako poděkování před svým výročním koncertem ve Foru Karlín a přišlo mi škoda nemít ji na desce. Vzpomínal jsem i na věci, které jsem často zapomněl, a ta písnička mě dojímá.
Jak vznikla spolupráce s Karlem Gottem?
Kamarád mě oslovil s myšlenkou napsat pro něj písničku. Mně to přišlo absurdní, ale nakonec jsem se do něj převtělil a složil jsem píseň Ta pravá, což je pohled na Karla Gotta mýma očima. A evidentně se tak vidí taky. Zavolal mi, pozval k sobě domů, a tam započala naše spolupráce. Když už jsem ho měl na lopatě, pozval jsem ho do klipu Léto 95, do Fora Karlín, on mě do O2 areny. Oblíbil jsem si ho a vůbec nevnímám nějaký generační rozdíl. Je vtipný a má spoustu ne snad vulgárních, ale správně chlapských historek. Nakonec jsme všichni stejní.
Co chystáte dál?
Nemám chuť dělat turné po kulturácích, nepohrdám tím, ale po Foru Karlín bych chtěl jít cestou radši jeden velký neuvěřitelný koncert než deset menších. Takže na rok 2020 plánuji halu, jen ji ještě nebudu jmenovat.
