Manželé Škvorečtí se do třetice setkali s vraždou

Autorská spolupráce, jejímž prvním plodem se přede dvěma lety stala detektivka Krátké setkání, s vraždou, se manželům Škvoreckým zalíbila. Stejnou hrou si zpestřili ještě dvoje prázdniny na Floridě. Výsledek k nám doputoval v průběhu loňského roku: na jeho počátku vyšel román Setkání po letech, s vraždou, koncem roku se detektivní série uzavřela třetím dílem, nadepsaným podle stejného principu - Setkání na konci éry, s vraždou.

K žádnému dalšímu "setkání" tohoto druhu již prý na konzulátu české literatury v Torontu nedojde, kriminální cyklus zůstane uzavřen ve formátu trilogie. Rozhodnutí je to pochopitelné. Trojdílný románový útvar znamená formu dostatečně prestižní, aby sám o sobě výlet nové autorské dvojice do oblasti detektivního žánru povznesl nad ty sféry populární kultury, kde vládne princip donekonečna nastavovatelné série.

Pokračování jen hypotetická

Na místě je ovšem metodická skepse. Historie zábavné četby, s níž jsou Škvorečtí více než zadobře, zná řadu slavných zmrtvýchvstání - o to nejznámější se kdysi postaral Conan Doyle, když na základě čtenářské objednávky nechal oživnout Sherlocka Holmese. Co kdyby si tedy o pokračování zažádalo dnešní publikum nebo vydavatelé Škvoreckého spisů...

Zdena Salivarová - Josef Škvorecký:
 Setkání po letech, s vraždou

Detektivka, zčásti romance.

Spisy J. Š, sv. 17

Nakladatelství Ivo Železný

Praha 2001

276 stran

Náklad neuveden

Doporučená cena 169 Kč

Zdena Salivarová - Josef Škvorecký: Setkání na konci éry, s vraždou

Závěr trilogie

Spisy J. Š., sv. 19

Nakladatelství Ivo Železný

Praha 2001

260 stran

Prodává se za 169 Kč

Podoba, již své trojici detektivek z čechokanaďanského prostředí Škvorečtí dali, vznik dalších pokračování nevylučuje, cyklus jako celek nějaký zvláštní, uzavřený význam nemá. Je limitován jen tím, že autoři nechávají své postavy pravidelně stárnout, i případná pokračování by se tedy musela vejít do tohoto biografického času. Není pochyb, že by to šlo. Čtvrtý díl by se mohl objevit pod názvem Setkání za restitucí, s vraždou, pátý, retrospektivní, by pro zpestření zabloudil do Prahy "zlatých šedesátých" (Setkání před tanky, s vraždou), šestý se navrátil do žhavé současnosti - díky možnostem letecké dopravy by se mohl odehrávat na půl cesty mezi Kanadou a Českem (Setkání v první třídě, s vraždou).

Děvčátko, z kterého se v průběhu tří úvodních dílů stala mladá dáma, by dál stárlo, třeba se i vdalo a povilo další děvčátko (Setkání u pískoviště, s vraždou). Amatérská detektivka Anna Lomnicky, majitelka úspěšného torontského kadeřnictví, by si po životní roli (platonické) nevěrnice, vyrovnané manželky a dobré matky osvojila roli pohodové babičky (Setkání v dámském klubu, s vraždou).

Vítězství paní hraběnky

Věřme, že podobný krizový scénář je vskutku jen hypotetický. Zdena Salivarová a Josef Škvorecký jistě sami dobře vědí, že hraběnka Lomnicky nemá jako detektivní typ symbolické kvality, které by zakládaly její nárok na nesmrtelnost a jimiž by se blížila třeba zmíněnému Holmesovi. To zajímavé na postavě torontské slečny Marplové, samostatné, zvídavé, přátelské i kritické dámy, jde na vrub žánrového obrázku z rodinného a exulantského prostředí, jímž jsou všechna tři Setkání... s vraždou v druhé řadě, hned po detektivce. Prvky "nedetektivního" vyprávění "ze života" dokonce v trilogii postupně zesilovaly.

První, "krátké" Setkání přineslo dobrý, promyšlený detektivní rébus. I setkání druhé, "po letech", se ještě opíralo o logicky vystavěnou zápletku, jejíž řešení leží po celou dobu čtenářům (tak jako aktérům případu) na očích. Znalci žánru, obeznámení s tradicemi české detektivky, si početli i v dalších směrech. Paradoxem české detektivní literatury 60. let, z níž vyrůstá i trilogie manželů Škvoreckých, byl totiž nadšený zájem o tzv. tvrdou americkou školu, o soukromá očka a la Phil Marlowe, projevující se v oblasti překladatelské a kritické - a v téže chvíli nezájem o tento typ detektivky v oblasti původní domácí tvorby.

Český detektiv-drsňák se prosadil až v 90. letech (romány Jaroslava Velinského, televizní Martin Tomsa). Prostřední díl trilogie manželů Škvoreckých jako by se k tomuto paradoxu oklikou vracel. S amatérskou vyšetřovatelkou Ankou totiž konfrontuje privátního čmuchala Shumakera. V nevypsaném závodě obou žánrových typů nechávají autoři přesně v duchu 60. let zvítězit - paní hraběnku.

A když dcera dospěje

Na rozdíl od prvních dvou lze detektivní zápletku třetího svazku označit za zdařilou jen stěží. Systém stop vede tentokrát k okrajové figuře, její závěrečný vstup na scénu připomíná spíše divadelního "boha ze stroje". Jádro "entrtejnmentu", jak Škvorečtí svou exkurzi do světa populární četby ve stopách velkých předchůdců nazývají, se přesunulo do oblasti eroticko-humoristické a muzikologické. Ančina dcera již dospěla, je z ní konzervatoristka, která si s kamarádkami od klasiky ráda odskočí k jazzovým evergreenům. Pro ně si děvčata založila kapelu Saxband (pozor na výslovnost).

Kolem raritního exempláře Saxova nástroje, subkontrabassaxofonu s tajemnou historií, se v románu také točí lidské touhy i zločiny... Jistě je v tom vědomá hra odkazů na Škvoreckého virtuózní povídku, "protektorátní" Bassaxofon z roku 1967. I letmé srovnání obou textů nenechá ovšem nikoho na pochybách, že tentokrát, v třetí torontské detektivce, jde o docela jinou "muziku". Subkontrabassaxofon zní prostě o hodně níže...

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová po příletu do Prahy, 7. 4. 2000

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová.