Fotil například spisovatele Williama Styrona, básnířku a spisovatelku Margaret Atwoodovou, Juraje Jakubiska, Václava Havla, Jiřího Menzela nebo Michala Viewegha – a také erotiku v poušti i ženský klín s basketbalovým míčem.
Má tahle výstava vůbec koncepci?
Maniscalchi začínal jako módní fotograf a je trochu automaticky spojován s celebritami. V Mánesu celebrity nejsou – "jen" černobílé snímky modelek a ženských křivek. A zatímco u Maniscalchiho fotek jde o očekávatelnou míru erotiky, která dnes už nemůže pohoršovat, co pohoršovat může, je způsob instalace výstavy.
Autoři architektonické koncepce (pokud vůbec nějakou koncepci měli) zavěsili jednotlivé fotografie nikoli horizontálně vedle sebe, jak jsme zvyklí, ale některé z nich vychýlili z osy, takže visí našikmo pod úhlem většinou pětačtyřiceti stupňů.
Pokud má tento způsob instalace evokovat posunuté vnímání reality a naznačit, že věci nejsou, jak je vidíme, jde o hodně laciný a prvoplánový způsob sdělení. A pokud je to jen snaha ozvláštnit výstavu, je trestuhodná a výstavu doslova zabíjí.
V Mánesu tak můžeme až do konce července vidět fotky, které nejenom že nemají žádné velké kouzlo, ale navíc jsou pověšené... prostě nakřivo.
Hodnocení MF DNES: 30 %
