Že Mandrage dvakrát po sobě vyprodají klub pro nějakých dvě stě padesát lidí, není žádný div. Ostatně v Brně běžně plní násobně větší sály a zdejší publikum mají naprosto oddané. To, že se kapela, která loni na jaře odjela šňůru s parametry bezmála halovými, vydá zpět v čase do míst pro hudebníky spíše začínající, je odvážné.
Protože z velkolepé výpravy s obřími obrazovkami a svítícím nápisem MNDRG zbylo jen to „em“, efektní děla s konfetami nahradila ruční dýmová „pistole“ a i ta pruhovaná trička působila oproti dřívějším kostýmům civilně.
Co zůstalo, jsou energie, které má kapela na rozdávání, a písničky. I když oproti turné k desce Po půlnoci tu zněly hlavně skladby ze starších alb, na novinky došlo snad jen dvakrát v podobě koncertně rozhodně vděčných Endorfinů a Motýlů. Ale šňůra nazvaná prostě V klubu má být návrat ke kořenům, takže starší, rockovější kousky do dramaturgie večera seděly perfektně.
Znělo mnohem víc kytar, nástroje se kromě Pepy Bolana chopil i zpěvák Vít Starý, první píseň dokonce odehrál na elektrickou kytaru jen sám. Staré skladby dávala kapela takříkajíc na komoru, aktuálnější kousky potom do večera vnesly trochu sofistikovanější a místy i jemnější polohy.
Jinak to byla jízda bez kompromisů. S účinným úvodem v podobě kapely Lety mimo a s vlastní show čítající i s přídavky nějakou hodinu dvacet dávali Mandrage lekci z účelnosti. Krátký a nadupaný koncert je mnohdy víc než tříhodinová show, jež se v půlce rozplizne. Turné V klubu je malou, ale milou oslavou hudby.
