"Když jsem se před koncertem znova učil partituru, uvědomil jsem si, jak mi záleží na tom, aby koncert v Ostravě dopadl stejně nebo lépe než v Praze den před tím na Pražském jaru. Ostrava si zaslouží z kultury to nejlepší. Protože když už jsou někde ekonomické a sociální potíže, tak aspoň bychom to měli respektovat a snažit se zde ukázat to nejlepší," říká dirigent.
Jaké máte vzpomínky na spolupráci s ostravskými hudebníky?
Především jsem tady spolupracoval s orchestrem, který mám velice rád. Pracují tu hudebníci, kteří dobře hrají a hlavně chtějí hrát. Byl jsem tady naposled před dvěma lety a přijedu zase příští rok. Dnes to "prokládám" se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, před tím to bylo s Královskou liverpoolskou filharmonií. S Ostravou udržuji daleko živější styky než s Brnem nebo Bratislavou.
Víte už, jaké skladby uvedete s Janáčkovou filharmonií Ostrava v příštím roce?
S pořadatelem jsme hovořili o některých skladbách - například o Žalmové symfonii Stravinského. Zatím jsme se nedostali k větší skladbě, která by zasahovala přelom století jinak než Stravinský. Možná by bylo hezké, udělat dvě skladby z přelomu století, které by byly každé jiné, vždyť třeba Stravinský mířil daleko dopředu.
Dílo Tak pravil Zarathustra je titul spojený s knihou Friedricha Nietzscheho. Myslíte si, že Straussova hudba má úzký vztah k Nietzschově filozofii?
S filozofem Nietzschem je Straussova hudba spojena volně. Skladatel si vzal název jako módní nálepku. Mne osobně skladba nebaví svojí filozofií, protože žádnou nemá. Baví mne muzikou. Strauss byl všechno, jenom ne filozof.
Byl absolutně bohem nadaný člověk, z kterého muzika doslova tryskala. Skladbu sice quazifilozoficky rozdělil na poloviny, přitom ta druhá má být oním příklonem Zarathustry k tomuto světu. Ale myslím, že to je opravdu jenom nálepka. Cena té skladby je úplně v něčem jiném než v té filozofii.
Ve filmu natočeném Olgou Sommerovou jste uvedl, že muži by se měli věnovat zahálce, blouznění a filozofování. Trávíte takto svůj volný čas?
Pokud volný čas vůbec mám, tak ho trávím zahálkou, mimo to, že člověk něco čte a tu a tam někam chodí. Ale zahálka je okamžik, kdy se v člověku přeci jen odkrývá to, co je navršené civilizačním nánosem.
Při zahálce odhazuji civilizační vrstvy, které mne obtěžují, intoxikují a dělají něčím jiným, než čím mám být. Volného času využívám k tomu, abych se zbavil sám sebe, toho, co nemám rád a co jsem si kolem sebe vytvořil, abych byl zase úplně základním člověkem.
30. května 2001 10:37
