Ačkoliv váš hrdina dopadá neslavně, budí smích i soucit, ze všech stran slyším, že "ten Macháček je zase nejlepší". Víte o tom?
Přijmout premisu, že jsem nejlepší, by znamenalo přistoupit na to, že hraní filmových rolí je nějaké závodění. Ale to se mi moc nechce, protože na téhle startovní čáře stojí atlet, kanoista, žokej na koni a stádo chrtů.
Kdo z nich jste vy?
To právě záleží na tom, do jaké role mě obsadí. Povahu závodníka určuje jeho postava. Ale zároveň se ptám, zda neděláme spíš to, že vyprávíme příběh, v němž nakonec někdo musí doběhnout první a někdo poslední.
Jak jste se cítil v tom úžasném nepořádku, kterým vašeho hrdinu ničí manželka?
Přiznám se, že nesvůj.
Nechtěl jste si ho alespoň přizpůsobit k obrazu svému?
Samozřejmě že chtěl. Ale partnerka mi v tomto ohledu nedala vůbec šanci.
Vy nenalézáte v nepořádku jistou malebnost?
Ne, já jsem byl k pořádku vychován tvrdou, pevnou rukou. Dodnes za to svým rodičům vděčím. Už mnohokrát jsem jim za to chtěl napsat děkovný dopis, ale v posledních dvou letech nějak nemohu najít pero.
V Medvídkovi hrajete s Romanem Luknárem a Ivanem Trojanem dávné kamarády už od školy. Stali jste se kamarády i mimo film?
Nakonec ano.
Co to znamená - nakonec ano?
To znamená, že tuhle kvalitu vztahu mezi námi třemi nám darovaly naše filmové postavy.
Chcete říci, že jinak byste na sebe navzájem nevražili?
To rozhodně ne, ale teď, po tom všem, jsme vztahu schopni i v trojici.
A před filmem?
Pouze ve dvojicích.
Svůj další film U mě dobrý točí Jan Hřebejk už bez vás. Proč? Bojí se snad toho, že jste pořád lepší?
To bych neřekl, i když kus pravdy na tom samozřejmě je. Ale domnívám se, že v jeho příštím filmu pro mě není místo, jelikož jsem se Hřebejkovi svěřil, že mám teď takové odmítací období.
Odmítl byste i slavnějšího režiséra? Třeba Miloše Formana?
Nechci, aby to znělo pyšně, ale Formana jsem už odmítl; ne ve filmu, ale na divadle, v Dobře placené procházce.
Proč, proboha?
Z časových důvodů. Dělal jsem totiž tehdy jiné divadlo, shodou okolností s Hřebejkem. A odehrát dvě představení najednou v týž večer prostě nelze. To nedokážu ani já.
A to jste klasik, jak říkáte ve známé reklamě. Mimochodem, jak reagujete, když vám tu reklamu předhazují?
Na otázku, zda jsem klasik, zásadně odpovídám - Ano, byl jsem jím, jsem a doufám, že budu.
