Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Málo výbojné Pražské jaro

  8:43aktualizováno  8:43
Rakousko má Salcburk, Švýcarsko Luzern, Velká Británie Edinburgh. Festivaly v těchto městech ovlivňují celý hudební - a leckdy nejen ten hudební - svět. O Pražském jaru, jehož 57. ročník v pondělí skončil, to tvrdit nelze. Světové špičky přijedou, splní zakázku a zase odjedou. Nebo také odřeknou. Jejich hvězdná kariéra spolehlivě funguje i bez Pražského jara.
Fazil Say

Fazil Say - Jedenatřicetiletý turecký klavírista, jazzman a skladatel Fazil Say. | foto: Struny podzimu

Otázka tedy je, jaké by Pražské jaro do budoucna mělo být. Zůstat klidným domáckým festivalem se zavedenými rodinnými rituály, nebo se přeměnit na výbojnou událost, před níž ostatní tuzemský kulturní život ustoupí stranou? Určitě to druhé! Jenže v současnosti si lze těžko představit, že Pražské jaro prostoupí přinejmenším celé centrum města, že jím budou žít obchodníci od majitelů luxusních restaurací a hotelů až po prodavače párků a že na vlastní dramaturgické jádro se nabalí další umělecké i společenské aktivity, jdoucí až na hranici nonkonformnosti. Zatím má Pražské jaro svůj pietní akt na Vyšehradě, další, vesměs nudný akt na Staroměstské radnici a vyjížďku do Křečovic k hrobu Josefa Suka. A také své bleděmodré praporky v ulicích. Je to všechno jaksi ztuhlé a stereotypní.

Na druhou stranu nutno připustit, že nové festivalové vedení v čele s Romanem Bělorem se o dravějším způsobu „zviditelnění“ snaží přemýšlet. Letos poprvé vyšly inzeráty v prestižním britském časopise Gramophone a objevila se i avíza na francouzském hudebním televizním kanálu Mezzo. Rýsuje se prý znovuobnovení trvalejší spolupráce s Českou televizí.

Pražské jaro si ze své podstaty stále drží pověst vrcholu sezony. I když on je to spíše takový pahorek nad nížinou. Při sledování letošního ročníku se opět vnucovaly pochybnosti, zda vše v programu musí být, zda všichni umělci dosahují patřičných kvalit, zda festival někdy nepřipomíná spíš atraktivní pokračování běžné koncertní sezony českých umělců, zda se některé tváře příliš neopakují (to se bohužel týká i předběžného programu příštího ročníku), zatímco jiné v Praze postrádáme, zda divadelní řada má smysl ve stávající „přidružené“ podobě.

Letošní ročník upřel dramaturgickou pozornost na Igora Stravinského, od jehož narození tento rok uplyne 120 let. Z uměleckého hlediska několik koncertů vysoce převýšilo průměr: na prvním místě vystoupení Oslo Philharmonic Orchestra s šéfdirigentem lotyšského původu Marissem Jansonsem. Jen na okraj: tihle Norové dokázali přes dvacet let žít s jedním šéfem, navíc Nenorem (a on s nimi samozřejmě). Přínosem rozhodně byla řada pěveckých recitálů a událostí se bezesporu stala i světová premiéra oratoria Sylvie Bodorové Juda Makabejský; svým záskokem za Maxima Vengerova nadchnul houslista Gidon Kremer.

Hladinu rozčeřil svérázný turecký klavírista Fazil Say, jenž hrál s pomocí počítače Stravinského Svěcení jara sám se sebou. Senzacechtivému publiku však zároveň podsunul i Bacha. Say chce vyprovokovat diskusi o možnostech prezentace klasické hudby pro současné publikum, a to je správné. O jeho koncertu vznikne dokumentární pořad. Doufejme, že bude nápaditější než většina jiných televizních snímků z oblasti klasické hudby, jejichž invence se často vyčerpá záběrem na mluvící hlavu strnule sdělující divákům, že „vážná hudba není vážná“.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Dirigent Paavo Järvi při zahajovacím koncertě Pražského jara.
Estonský dirigent dokázal, že česká klasika není pouze znělka

Po loňském výletu do Hamburku se Smetanova Má vlast zase vrátila domů. Festival Pražské jaro zahájila v Obecním domě Česká filharmonie, tentokrát i za účasti...  celý článek

Klavírista Lang Lang hrál na Pražském jaru za doprovodu Vídeňských...
RECENZE: Lang Lang hudbu umí prodat. A posluchač kupuje první jakost

Čtvrteční večer na Pražském jaru bude určitě aspirovat na koncert letošního roku. Obecní dům zaplavil oslnivý zvuk Vídeňských filharmoniků. Navíc s nimi...  celý článek

Pražské jaro 2014: Violeta Urmana
RECENZE: Operní hvězda se blýskla velkým hlasem. Chce se pomstít rivalce

Litevská sopranistka Violeta Urmana je známá z kinopřenosů z Metropolitní opery. V sobotu zazpívala na Pražském jaru.  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.