Podobně jako představení Pekelná komedie, které Pražské jaro uvedlo před dvěma lety, i The Giacomo Variations těží především z komerčně atraktivní tváře filmové hvězdy a z Malkovichových deklamačních schopností. Zatímco však Pekelná komedie se aspoň snažila zpracovat neobvyklé téma, život masového vraha Jacka Unterwegera, nynější projekt vlastně nic nepřináší.
The Giacomo VariationsHraje a zpívá: John Malkovich |
Že se Casanova netajil obdivem ke krásnému pohlaví není nic objevného. Ale o ničem jiném se vlastně nehraje.
Na scéně mezi třemi stany ve tvaru krinolín se svádí, miluje, trochu medituje o životě a také se zpívají Mozartovy árie.
Představení v režii Michaela Sturmingera vlastně připomíná cosi jako "best of Mozart", výběr známých árií pospojovaný více i méně vtipnými texty. Zpěváci však zpívají sotva průměrně a souhra s ansámblem Wiener Akademie, za niž je odpovědný Martin Haselböck, má rovněž daleko do dokonalosti, jaká by se čekala od renomovaného festivalu.
John Malkovich po představení The Giacomo Variations
Nebýt Malkoviche, jemuž sekunduje litevská herečka Ingeborga Dapkūnaitė, zůstala by jen tuctová produkce lákající na Casanovu, jedna z těch, jimiž se hlavně v létě různé agentury snaží odírat turisty. Ale ani hlavní hrdina tu nemá příliš co hrát, natož zpívat, jakkoli jeho projev nepostrádá originalitu. Kdo chce zažít Malkoviche ve špičkovém uměleckém díle na příbuzné téma, ať si pustí film Nebezpečné známosti.
