RECENZE: Justina a Julietta jsou komiksovou poctou symbolu zvrhlosti

Nakladatelství Argo vydalo komiksovou poctu markýzi de Sade, který žil v letech 1740–1814. Jeden z největších zvrhlíků dějin literatury tu ožívá díky svým prototypickým figurám: krásným sestrám Justině a Juliettě, přivedeným na svět v čase Velké francouzské revoluce, tedy v poslední dekádě 18. století.

Obal komiksu Justina a Julietta | foto: Argo

A samozřejmě díky Raulu Cáceresovi, španělskému kreslíři a scenáristovi, který od první do poslední stránky alba dokazuje, že vybranému materiálu porozuměl na výbornou.

O co v knize Justina a Julietta jde?

Kdo vsadí na předmluvu, moc ze Sada nepochopí. Autor si z něj bere jenom provokativní povrch a otvírá před čtenářem galerii všemožných sexuálních perverzí a zvráceností.

Podle něj byl Sade úchylák, který si zasloužil skončit v čítance sexuálních patologií. Jenže věc se má jinak. Sadovy spisy, sice nevalné literární kvality, jsou mimo jiné dobovou polemikou – hlavně s Rousseauem, jedním z pilířů evropského osvícenství, jenž měl za to, že člověk je od přírody dobrý, že jeho divošské jádro je krásné a že odtud se může do celého světa jednou rozlít pravda a láska.

Sade se mu krutě vysmál. Na příkladu Justiny a Julietty předvedl, že vše je naopak: že dobro vede k utrpení a jediné, co se člověku vyplatí, je zlo. Žádná morálka, ctnost a cudnost, ale lži, cynismus, sobectví. Justina je v albu den, Julietta noc. Černá a bílá jsou ostatně jedinými barvami Cáceresova komiksu.

A černobílá je i příběhová rovina: Justina prochází všemožnými kruhy pekla, je brutálně týrána na těle i na duchu, zatímco Julietta týrá jiné a stoupá po společenském žebříčku vzhůru, k rajským výšinám, kde sídlí nekonečná sexuální slast, podepřená bohatstvím a mocí.

Justina a Julietta

100 %

autor: Raúlo Cáceres, Donatien A. F. de Sade

nakladatel: Argo

překlad: Lucie Kohnerová

Cáceresův komiks, respektive Sadova předloha je vlastně obžaloba mocenských elit, které zradily. Obžaloba všech minulých i budoucích totalitních systémů, náboženských hysterií a rozmarných válek, v nichž vždy trpí ten druhý.

Co je v dnešním světě jinak? Sade byl vizionář, geniální nihilista, který nastavil zrcadlo. Cáceres mu mohutně pomohl: jeho suverénní kresba prozrazuje hlubinnou spřízněnost.

A přestože jsou obrazy sadovských slastí a strastí poněkud stereotypní, míří vždy k jádru: mimo hranice, naproti fantaziím a snění.

Svobodná imaginace je nakonec jediné útěšné místo, které člověk má – kam za ním žádný režim ani náboženství nemůže. Díky Sadovi, že nám to řekl.