Rodák z Bělehradu už jako kinoamatér získal řadu ocenění za sociálně zaměřené dokumentární filmy, které stály na počátku jeho tvůrčí kariéry. U žádného ze svých snímků se nikdy zcela neodklonil od dokumentaristického pojetí filmové výpovědi.
"Každý dobrý film je tak trochu dokumentem. Kdo má v sobě skrytou zvědavost a odhodlání čekat na to, co se bude v dalších minutách dít, má možnost zachytit kamerou úžasné věci. Kamera je ale jen prostředek. Důležité je, co se děje uvnitř příběhu," popsal svou teorii filmařského umění Dušan Makavejev.
Ze všech východoevropských filmů je dílo tohoto režiséra nejpronikavějším zobrazením sexuálních symbolů a ztroskotání sovětské revoluce. Mezi nejvýznamnější Makavejevovy filmařské počiny patří snímek Mystéria organismu z roku 1971. Film vyvolal živé diskuse na západě, v Jugoslávii byl označen za pornografický a následně zakázán. Makavejev poté emigroval do Francie. V průběhu deseti let střídavě přednášel na Harvardské univerzitě a žil a tvořil v Evropě. V současnosti, jak sám říká, pobývá mezi Francií a Belgií.
Jak jste vedl své studenty, když jste vyučoval v Americe?
Je tam jiná mentalita než v Evropě. Nesnažil jsem se přednášet, spíš to z mé strany bylo vedení workshopu pro pokročilé filmaře. Ti se nejprve zdokonalovali v práci s kamerou. Výsledkem bylo zvládnutí celého procesu výroby filmu. Na závěr si každý natočil půlhodinový snímek. Já jsem jim v průběhu práce pouze pomáhal odhalovat jejich vlastní kreativitu, o níž ani nevěděli. Autorská kreativnost je v každém, ale pokaždé jinak hluboko. Nejlepším pomocníkem k tomuto hledání je zvědavost, kterou si studeni musejí osvojit.
Jakmile jsem jim řekl, ať napíší scénář, sepsali historii světa. Ovšem film jako umění není vidění světa, ale jeho interpretace. Proto dostávali zadání velmi krátkých filmů, aby si tuto důležitou věc uvědomili. Pomáhal jsem jim pak v roli přítele nebo dramaturga a v diskusích je nutil rozvíjet vlastní příběhy.
Jednou jste mluvil o infantilitě lidí v Jugoslávii, kterou jste musel spolu s dalšími režiséry vaší generace překonávat. V čem spočívala?
Socialistická společnost nebyla stavěná na individualitu, ale na kolektiv. Když byl někdo známý sportovec, baletka nebo boxer, režim ho podpořil. Ale jestliže se jednalo o filosofa nebo režiséra, byl nebezpečný. Lidé, kteří hodnotili naše filmy, neuměli ani vyluštit křížovku.
Vadili jim tvůrčí osobnosti. Nemohli pochopit, že nechceme měnit svět, ale jenom zlepšit kvalitu intelektuálního života ostatních lidí. Nevadil nám konzum, nechtěli jsme ho ničit. Šlo jen o vytvoření jeho protikladu. O tom, jak budeme žít, rozhodovali úředníci. Poloidioti, kteří stále hledali složitosti tam, kde nebyly.
Nacionalismus je pravděpodobně příčinou rozpadu Jugoslávie. Distancujete se od něj?
Rozhodně s jeho filozofií nesouhlasím. Nacionalismus je zločin. Zločin lidí, kteří neměli sílu, aby se sami realizovali, aby byli individualitami. Tito lidé jsou pak zlí a schopni zabít. Nacionalismus vyrůstá ze strašlivé paniky, z níž už není východisko.
"Každý dobrý film je tak trochu dokumentem. Kdo má v sobě skrytou zvědavost a odhodlání čekat na to, co se bude v dalších minutách dít, má možnost zachytit kamerou úžasné věci. Kamera je ale jen prostředek. Důležité je, co se děje uvnitř příběhu," popsal svou teorii filmařského umění Dušan Makavejev.
Ze všech východoevropských filmů je dílo tohoto režiséra nejpronikavějším zobrazením sexuálních symbolů a ztroskotání sovětské revoluce. Mezi nejvýznamnější Makavejevovy filmařské počiny patří snímek Mystéria organismu z roku 1971. Film vyvolal živé diskuse na západě, v Jugoslávii byl označen za pornografický a následně zakázán. Makavejev poté emigroval do Francie. V průběhu deseti let střídavě přednášel na Harvardské univerzitě a žil a tvořil v Evropě. V současnosti, jak sám říká, pobývá mezi Francií a Belgií.
Jak jste vedl své studenty, když jste vyučoval v Americe?
Je tam jiná mentalita než v Evropě. Nesnažil jsem se přednášet, spíš to z mé strany bylo vedení workshopu pro pokročilé filmaře. Ti se nejprve zdokonalovali v práci s kamerou. Výsledkem bylo zvládnutí celého procesu výroby filmu. Na závěr si každý natočil půlhodinový snímek. Já jsem jim v průběhu práce pouze pomáhal odhalovat jejich vlastní kreativitu, o níž ani nevěděli. Autorská kreativnost je v každém, ale pokaždé jinak hluboko. Nejlepším pomocníkem k tomuto hledání je zvědavost, kterou si studeni musejí osvojit.
Jakmile jsem jim řekl, ať napíší scénář, sepsali historii světa. Ovšem film jako umění není vidění světa, ale jeho interpretace. Proto dostávali zadání velmi krátkých filmů, aby si tuto důležitou věc uvědomili. Pomáhal jsem jim pak v roli přítele nebo dramaturga a v diskusích je nutil rozvíjet vlastní příběhy.
Jednou jste mluvil o infantilitě lidí v Jugoslávii, kterou jste musel spolu s dalšími režiséry vaší generace překonávat. V čem spočívala?
Socialistická společnost nebyla stavěná na individualitu, ale na kolektiv. Když byl někdo známý sportovec, baletka nebo boxer, režim ho podpořil. Ale jestliže se jednalo o filosofa nebo režiséra, byl nebezpečný. Lidé, kteří hodnotili naše filmy, neuměli ani vyluštit křížovku.
Vadili jim tvůrčí osobnosti. Nemohli pochopit, že nechceme měnit svět, ale jenom zlepšit kvalitu intelektuálního života ostatních lidí. Nevadil nám konzum, nechtěli jsme ho ničit. Šlo jen o vytvoření jeho protikladu. O tom, jak budeme žít, rozhodovali úředníci. Poloidioti, kteří stále hledali složitosti tam, kde nebyly.
Nacionalismus je pravděpodobně příčinou rozpadu Jugoslávie. Distancujete se od něj?
Rozhodně s jeho filozofií nesouhlasím. Nacionalismus je zločin. Zločin lidí, kteří neměli sílu, aby se sami realizovali, aby byli individualitami. Tito lidé jsou pak zlí a schopni zabít. Nacionalismus vyrůstá ze strašlivé paniky, z níž už není východisko.
