Kniha Voják, se kterou autorovi pomáhal Američan Ted Brusaw, je sestavena z poznámek z důstojníkova osobního deníku.
Některé Knappeho názory, třeba zdůvodnění obsazení československého pohraničí na podzim roku 1938, kdy podle něj Německo pouze získalo území, o které přišlo nespravedlivou Versailleskou mírovou smlouvou, jsou samozřejmě mylné. Dílo však pomáhá pochopit myšlení většinové německé populace, která souhlasila s Hitlerem, že příkoří učiněné Německu na konci první světové války se musí napravit.
Vylíčení vojenského života na poražené straně pak pomáhá odbourávat komunistickou propagandou omílané klišé o zlých Němcích a hodných rudoarmějcích, které po desetiletích vymývání mozků má mnoho lidí stále zafixované. Ve skutečnosti Knappe, kterému bylo na začátku války dvaadvacet let, si jako jiní mladí lidé svůj život představoval jinak než v zákopech a ruském zajetí. Měl děvče, které si později vzal, a děti, které později roky neviděl.
Byly i pochybnosti
Hlavní hrdina není přesvědčeným nacistou a o režimu v Německu několikrát zapochyboval, třeba když jeho přítel Žid Michaelis z obavy před perzekucemi emigroval s rodinou do Británie. Ve svých vzpomínkách se autor poctivě přiznává k tomu, že někdy uvěřil nacistické propagandě, ale také dokázal zapochybovat.
Například nikdy nebyl přesvědčen o tom, že německá okupace Čech a Moravy byla nutností stejně jako o rok později nacistické útoky proti Belgii a Nizozemí. Zločiny nacismu, o kterých se dozvěděl, také později odsoudí.
Působivý je popis okamžiku, kdy v roce 1936 trávil absolvent gymnázia Knappe s kamarády volné chvíle v zimě na horách. Majitel chaty, kde byli ubytováni, už tehdy varoval před Hitlerem a prohlásil o něm, že je šílenec, který přivede Německo do neštěstí. Tehdy tomu mladí nevěřili. Důstojník wehrmachtu si na Hofferova slova vzpomněl v dubnu 1945 ve válkou zničeném Berlíně.
Zajímavé je v knize i vylíčení tažení proti Sovětskému svazu, kde si německý velitel dělostřelecké baterie všímá obrovské bídy obyčejných ruských lidí. Knappe také ostře kritizuje způsoby boje Rudé armády, kdy Sověti třeba předstírali smrt nebo se naoko vzdávali a pak na postupující Němce stříleli zezadu.
Rozzuření vojáci wehrmachtu odvetou postříleli všechny rudoarmějce na bojišti, což Knappe neviděl rád, ale chápal. Boje na východní frontě byly z obou stran vedeny neobyčejně krutě a Stalinovi bojovníci běžně zabíjeli zraněné Němce.
Škoda špatného překladu
Slabinou jinak zajímavé knihy je bohužel překlad. Hlavní město Slezska Vratislav se německy nazývá Breslau. Přeložit to do češtiny jako Břeclav by snad nenapadlo ani žáka základní školy.
Nejhorší je, že falešná Břeclav se v knize vyskytuje mnohokrát a čtenář může zpočátku přemýšlet o tom, kde se u moravské Břeclavi (německy Lundenburg) vzali v lednu 1945 vojáci Rudé armády, když ti tehdy bojovali u několik set kilometrů vzdálené Budapešti.
Nakladatelství by mělo příště lépe kontrolovat práci překladatele. Takové zbytečné chyby kazí jinak docela dobré dílo.
S. KNAPPE, T. BRUSAW - Voják
Vzpomínky německého vojáka 1936–1947. Praha, Naše vojsko 2007, doporučená cena 319 korun.
Hodnocení MF DNES: 60%
