Romská superskupina Mahala Rai Banda spojuje virtuózní hráče ze dvou vesnic, které jsou trvale středem zájmu světových hudebních znalců. Clejani, vesnička 40 km západně od Bukurešti, pověstná neuvěřitelnou koncentrací romských virtuózů známých jako lautari, byla lovištěm západních etnomuzikologů už před čtyřiceti lety - a právě zde vznikli po Ceausescově pádu Taraf de Haidouks. Nejmladší generace tohoto hudebního klanu, k níž patří i vnuci Nicolae Neacsu, geniálního houslisty Tarafů, založili v Bukurešti kapelu s hořkým koncem, Rom Bengale.
Specialista na hudbu Balkánu, Garth Cartwright, o ní píše: "Bukurešť leží na heroinové stezce, která začíná v Afghánistánu a končí v západoevropských márnicích, kriminálech a metadonových rehabilitačních klinikách. Bukurešť, se svými mafiány a zoufalci, je perfektním místem, kde roztočit výdělek. Rom Bengale tu kolektivně podlehli injekční stříkačce. Kapela se rozpadla. Rodiny se rozvrátily. Muzikanti byli zatčeni a uvězněni. Aurel a Florin se vyhnuli nejhoršímu, ale přesto se museli vyrovnat s návykem a pomalým a nekompromisním návratem zpět do života."
Dnes je houslista Aurel kapelníkem Mahala Rai Bandy, Florin jejím akordeonistou, zatímco dechová sekce pochází z další hudební oázy, vesnice Zece Prajini na severovýchodě Rumunska, která je rodištěm členů slavné dechovky Fanfare Ciocarlia.
Mahala Rai Banda vznikla v drsném prostředí bukurešťských periférií. Mahala, původně arabské slovo, které se na Balkán dostalo přes turečtinu, neznamená přímo ghetto, ale chaotickou, živelně vzniklou romskou čtvrť na kraji města. Mahaly se rozrostly po pádu totality, kdy se Romové z venkova stěhovali za obživou do metropole. A druhá část názvu sestavy, rai, znamená v tomto kontextu špičkovou úroveň.
Mahala Rai Banda u nás vystoupila už dvakrát, na open air festivalu Respect a v Akropoli na podzim 2005, ale od té doby udělala obrovský skok dopředu. Její nahrávka Mahalageasca se v původní verzi i remixu objevila ve filmu Borat, a loňská novinka Ghetto Blasters je přelomovým albem. Dechová sekce tu není středem pozornosti, ale součástí širšího konceptu, vokály nezní jako nouzová výpomoc zpívajícího hornisty, ale jsou těžištěm písně, a dokonce se tu objeví, i když velmi nenápadně, elektrická kytara.
