Slavnostní vyhlášení proběhne oproti minulým ročníkům, které hostil sál Městské knihovny, ve Stavovském divadle. Změní se i moderátor večera: písničkáře a literáta Jana Buriana nahradí herečka a "příležitostná básnířka" Anna Geislerová. Televizní diváci se podívají na záznam večera o den později, 19. dubna na ČT 2.
Nakladatelé letos do ankety, jejíž vítěze určují odborné poroty, přihlásili 323 knižních titulů, což je dosavadní rekord, který pokořil o dvacet položek rekord loňský.
Nominace za rok 2008 |
Litera za nakladatelský čin
Josef Koudelka: Invaze 68 (Torst)
Fotografická publikace, výjimečná svým vznikem i kvalitou. Jedinečný soubor obsahuje to, s čím Koudelka ve světě proslul především, tedy s dokumentárními záběry z prvních dnů okupace Prahy v srpnu 1968. Přibližně tucet nejznámějších snímků doplňují desítky doposud neznámých, vytažených z Koudelkova archivu přímo na popud vydavatele knihy. Hutná textová část i promyšlená typografie podtrhuje dokumentaristický ráz díla.
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (malá) (Paseka)
Nakladatelství Paseka se edičně soustavně věnuje dílu velkého solitéra české literatury i výtvarného umění Josefa Váchala (1884-1969). Vydání jeho erbovní knihy Šumava romantická a umírající je logickým vyústěním a svého druhu vyvrcholením váchalovských aktivit tohoto nakladatelského domu. Publikace ukazuje, co to znamená, když autor, byť již zemřelý, má "svého" nakladatele, který o jeho odkaz pečuje s láskou, ale i s nutným vkladem a rizikem ekonomickým.
Spisy Františka Langera (Akropolis spolu s Divadelním ústavem a nakl. Kvarta)
V roce 2000 začaly vycházet Spisy Františka Langera (1888-1965) a soustředěné úsilí ediční a nakladatelské přineslo plody v podobě dvou desítek svazků zpřístupňujících Langerovo dílo; zbývá vydat svazek jediný, naplánovaný na letošní rok - Milena Vojtková v něm bude pojednávat o životě a díle Františka Langera. Bez odhodlaného nakladatelského nasazení nelze na takový projekt ani pomyslet, natož ho realizovat.
Litera za knihu pro děti a mládež
Alena Ježková: Prahou kráčí lev (Práh)
Zkušená popularizátorka českých i metropolitních dějin spojila své síly s ilustrátorkou Michaelou Kukovičovou a v tandemu předvádějí umění působivé koláže po stránce textové i výtvarné. V plenéru jednoho z nejkrásnějších světových měst Alena Ježková zaostřuje na příběh kluka, odhodlaného stranou od zaneprázdněných rodičů probádat zdejší cvrkot po svém. Čtenářům od osmi až deseti let dávkuje téma až s profesorskou uhlazeností a vytváří šťastnou variaci na osvědčený nápěv láskyplných pragensií.
Oldřich Růžička: Tajemství slavkovského pokladu (B4U Publishing)
Příběh ruského carského pokladu, ukrytého armádou při ústupu ze slavkovského bojiště, je koncipován jako nalezený rukopis z počátku 20. století, jehož autor se s publikem dělí o výsledky svého archivního bádání. Kniha sestává ze tří vrstev, stylisticky i typograficky odlišených. Tou první je plastické líčení průběhu bitvy u Slavkova, druhou představují vsuvky naučného charakteru, tok vyprávění pak usměrňují vypravěčské vstupy a přílohy v podobě úředních dokumentů, map a vojenských šifer, jež posilují výchozí stylizaci starého rukopisu.
Pavel Šrut: Lichožrouti (Paseka)
Po nonsensovém (a inspirativním) básnění se Pavel Šrut vrátil k autorské pohádce, v níž rozehrál rafinované hry lichožroutů, přízemně hodujících na ponožkových licháčích. Pestrá paleta lichožroutích i lidských postav je obdařena blahosklonnou a chápavou komičností, v tichosti se bavíme autorovým kritickým nadhledem konzumentství a školometství všeho druhu. Příběh je navíc propojen s rozevlátými ilustracemi, jež prozrazují dovednost Galiny Miklínové vystopovat nosné motivy a obohatit je vtipně pojatými detaily za hranicemi textu.
Litera za naučnou literaturu
Josef Vojvodík: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Argo)
Kniha přináší hluboký vhled do nesamozřejmých souvislostí mezi pozdní renesancí (manýrismem) a barokem a avantgardním uměním prvních tří desetiletí 20. století. Autor, literární historik, se bravurně pohybuje napříč hranicemi, které zdánlivě pevně oddělují jednotlivé epochy a styly. V zorném poli jeho zkoumání se objevuje výtvarné umění, architektura, poezie… a nakonec i soudobý film. Přes značné časové a tematické rozpětí je jeho studie vnitřně soudržná a interpretačně přesvědčivá.
Miloš Anděra: Národní parky Evropy (Slovart)
Kompletní encyklopedický přehled národních parků Evropy je vůbec prvním dílem svého druhu nejen v české, ale i v evropské literatuře. Renomovaný zoolog a ekolog, dlouholetý vědecký pracovník Národního muzea Miloš Anděra na bezmála 1 000 stranách představuje všech 387 národních parků existujících k polovině roku 2008 na evropském území. Letos stoletá historie vyhlašování národních parků na našem kontinentě získává v této encyklopedii dílo celoevropského významu.
Vojtěch Kolman: Filosofie čísla. Základy logiky a aritmetiky v zrcadle analytické filosofie (Filosofia)
Monografie je věnována základům aritmetiky a logiky z pohledu moderní analytické filozofie. Klasická témata filozofie matematiky (číslo, nekonečno, kontinuum, apod.) jsou zde prezentována jako motivace a klíč k řešení problémů filosofie jazyka (význam, reference, pravda, existence, apod.). Kniha sleduje prolínající se cesty matematiky a filozofie na poli čísla a jeho forem, a to především s ohledem na vliv, který tato interakce měla na vznik a vývoj moderní logiky, a naopak, jaký vliv měla moderní logika na vývoj matematiky a její filozofie.
Litera za publicistiku
Radka Denemarková: Smrt nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Host)
Kniha se čte jako velký román, jádro je však ryze publicistické. Na základě korespondence, deníků, dobových dokumentů, vlastních zážitků i vzpomínek pamětníků vytvořila autorka jakousi rozsáhlou životopisnou reportáž, v níž se podrobně zabývá nejen ikarovským osudem nadaného divadelníka, ale postihuje také proměny dobové atmosféry od poloviny osmdesátých let do konce let devadesátých. Text vypovídá také o tom, jak dlouho a pracně autorka hledala pro léblovskou látku přiměřený tvar. Snad i proto vytvořila vskutku mimořádné dílo, jaké u nás zatím nemá obdobu.
František Štorm: Eseje o typografii (Revolver Revue)
Graficky, obsahově i stylisticky mimořádně nápaditá a energická kniha je věnována dosud upozaďovanému, téměř neviditelnému oboru: tvorbě písem. Jeden z nevýznamnějších českých typografů a grafiků zde brilantně spojuje informace a teze technické, historické i teoretické s naprosto konkrétním osobním příběhem tvůrčího vývoje v naší současnosti. Značně potřebný v českém prostředí je též Štormův důraz na profesionalitu bez akademické strnulosti.
Erik Tabery: Hledá se prezident. Zákulisí voleb hlavy státu. Fotografie Tomki Němec. (Edice Respekt)
Erik Tabery podrobně zkoumá zejména čtyři poslední prezidentské volby v naší zemi v letech 1993, 1998, 2003 a 2008. Ačkoli se autor věnuje politické publicistice denně, nikdy nepodlehl pokušení čas od času vydat jakési sebrané spisy svých už jednou publikovaných textů – jistě se o ně opírá, čtenářům však předkládá dílo nové a původní. Podtitul knihy dobře dokládá její obsah i zvolený úhel pohledu. Nejedná se totiž ani tak o rozbor volby hlavy státu jako o poučený vhled do zákulisí české politiky od autora, který byl většině popisovaných dějů osobně přítomen.
Litera za překladovou knihu
João Guimarães Rosa: Burití, přeložila a doslovem opatřila Vlasta Dufková (Torst)
João Guimarães Rosa (1908-1967) je největší brazilský spisovatel 20. století a jeho dílo patří k vrcholům literární produkce i ve světovém měřítku. Při překladu novely Burití se Vlasta Dufková zhostila svého úkolu mistrně. Nalezla adekvátní míru mezi zachováním exotičnosti brazilských reálií a jejich zpřístupněním českému čtenáři. Projevila odvahu testovat pružnost českého jazyka, notnou dávku empatie, když následovala autora do míst, kam už jazyková cestička nevede, i překladatelskou intuici.
Sándor Márai: Deníky I, II, přeložily Ester Sládková a Dana Gálová (Academia)
Deníky, které si maďarský spisovatel Sándor Márai (1900–1989) vedl od roku 1943 až do své smrti a které od samého počátku byly určeny k publikaci, jsou pokládány za vrchol jeho rozsáhlé tvorby. Překladatelky se vypořádaly s nebývalou šíří tematického záběru. Podařilo se jim najít výrazové prostředky k citlivému vystižení nuancí v tóninách výchozího textu, jenž osciluje od barvitých líčení přes břitkou ironii i mentorskou zapšklost až po naléhavou, křehkou emotivnost.
Carl-Johan Vallgren: Příběh podivuhodné lásky, přeložil Zbyněk Černík (dybbuk)
Hlavní postavou příběhu švédského romanopisce a hudebníka Carla-Johana Vallgrena (1964) je hluchoněmý Hercule Barfuss, nadaný schopností číst myšlenky a vnucovat lidem své představy. Barfuss putuje Evropou 19. století, prochází blázincem, klášterem i cirkusem a ustavičně hledá ztracenou lásku. Překladatelský rejstřík Zbyňka Černíka je při zrcadlení četných žánrových rovin lexikálně pestrý a formálně přesný: zachovává jak dobový ráz historického románu, tak i temné energie detektivního příběhu. Četné literární výpůjčky jsou převedeny trefně a s citem pro kompozici románu.
Litera za prózu
Michal Ajvaz: Cesta na jih (Druhé město)
Zkušený prozaik Michal Ajvaz se ve své románové sumě Cesta na jih opírá podobně jako ve svých předchozích textech o filozofické premisy, znovu však potvrzuje, že je především tvůrcem strhujících a znepokojivých obrazů. Osobitě fabulovaný text je pro čtenáře výzvou, aby si sám některý z jeho výjevů zvolil jako "dějové" východisko. Spisovatel čtenáře vtahuje do své hry rafinovanou kompozicí výjevů vyznačujících se mnohdy přímo explozivní fantaskností.
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver revue)
Cesty na Sibiř Martina Ryšavého představují prozaický výkon, který je v kontextu současné české literatury ojedinělý nejenom svým rozsahem, ale především odvahou a důsledností, s jakou autor prozkoumává možnosti velké prozaické skladby. Jeho text lze číst jako zevrubné a v mnoha ohledech objevné dokumentární svědectví o materiálním a duchovním stavu postsovětské společnosti, jako vývojový román vypravěče, který si splnil svůj dětský sen prožít skutečná dobrodružství v neprobádaných a divokých končinách, i jako esej o klopotném hledání ztracené duše zdecimovaných národů ruského Dálného Východu.
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Ve své prvotině autor dokázal invenčně ztvárnit jeden z nejfrekventovanějších syžetů české poválečné literatury, příběh milostného vztahu tragicky zasaženého důsledky politických represálií. Osud vězně z padesátých let, který se nenapravitelně odcizuje svým nejbližším, před čtenářem vyvstává jako univerzální šifra narušených mezilidských vztahů. Zmeškal svůj příběh představuje suverénně zvládnutými vypravěčskými postupy a čtenáře vyzývá k aktivní spoluúčasti na rekonstrukci smyslu textu, která směřuje k postupnému rozkrývání symbolických vrstev rafinovaně vyprávěného příběhu.
Litera za poezii
Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart)
Autorka - ročník 1921 - patří k několika málo dosud žijícím nestorům české poezie. Přestože se v této oblasti pohybuje suverénně od mládí, vždy poezii spíše sloužila, nikdy tomu nebylo naopak - poezie nesloužila jí. Sbírka je nejenom virtuozním dokladem umění psát hlubokou a silnou poezii bez sentimentu, bez efektních a ekvilibristických básnických obratů, syrovou tak, že svou hloubkou zasahuje přesvědčivě celé široké spektrum čtenářů bez ohledu na jejich poučený vkus, ale také dokumentem o stavu seniorů v této společnosti.
Karel Šiktanc: Vážná známost (Karolinum)
Sbírka nevelká rozsahem přináší texty z let 2003 - 2007. Již adjektivum vážná v názvu knihy předznamenává, že pro autora je poezie životní potřebou, organickou součástí jeho bytí, jemuž a jíž - se nikdy nezpronevěřil. Typická šiktancovská poetika, které jsme již uvykli, nepřináší až tak příliš nové posuny od dřívějších sbírek, Šiktanc zůstává konzervativní, ale také jinak řečeno - "věrný" - sám sobě. Šiktanc prezentuje ve svých básních život bez příkras, plně krevnatý a civilistní, v němž se dramata odehrávají v příbězích všedních a každodenních.
Jana Štroblová Lament (Akropolis)
Auorka je své poslední knize výrazně bilančnější než v knihách předchozích. Také ona účtuje se životem, nikoliv však pasívně-smířlivě, naopak v sobě hledá sílu vyslovit se k tomu, co kromě "soukromého běhu času" zatěžuje i "čas nás všech." Jana Štroblová se nesvazuje pouze se svou minulostí, ale je si vědoma toho, že doba se proměňuje, zajímá se o ni, potřebuje se aktivně vyjádřit, zaujmout stanovisko, věcné a jasné. Tuto snahu lze vyčíst ze sbírky i formálně, autorka se nespokojila s dosud vynalezenými vlastními postupy, ale vnáší do básní i změny své poetiky.
Litera pro objev roku
Pavel Göbl: Tichý společník (Dauphin)
Prozaickou prvotinu filmového režiséra může čtenář vnímat jako mozaiku ostrých a citlivě nasnímaných záběrů z prostředí moravské dědiny, jejíž obyvatelé se mají vyrovnat s nároky zrychleného životního tempa. Přestože Göblovy situace ilustrující vzájemné nepochopení místních obyvatel a "lidí zvenčí" jsou velmi zábavné, autor tu v žádném případě neupadá do plochého karikování, jímž by černobíle konfrontoval patriarchální a moderní mentalitu. V kontextu nejnovější české prózy Göblova próza vyniká svou nekřiklavou noblesou, neproklamovaným, ale o to naléhavějším etickým akcentem.
Lenka Uhlířová: Velká cesta Malého pána (Meander)
Kniha vznikla podle námětu ceněného fotografa Jiřího Stacha a pohádkového vyprávění debutující Lenky Uhlířové. Čtenáři tak doslova před očima nazrává imaginativní svět z přírodních úkazů, ale nedejme se mýlit, že vidíme pouhopouhé mraveniště nebo obyčejnou knihovnu z podkroví. Ilustrované klasické fotografie a doprovodný text je pln roztodivných bytostí v ještě bizarnějších krajinách, které Malý pán na své cestě potkává. Příběh rozvíjí tradici pohádkových světů, inspirujících se ve skutečném přírodním areálu, který osobitě dotváří a umožňuje všem podílet se na jeho fantazijních proměnách.
Jakub Řehák: Světla mezi prkny (fra)
Prvotina, zejména ve srovnání s ostatními básnickými debuty, přihlášenými do Magnesie Litery, je překvapivě výrazná, jak pokud jde o vidění, tak pokud jde o práci s jazykem, se slovem. Co zaujme, je naprosto konkrétní vnímání tělesnosti, fragmentů těla. Oči, uši, klouby, nahá kolena, "propadlá ústa", tma, jež "klesá hluboko do tvé pusy během noci", všechny ty "stezky těla". Jakub Řehák si uvědomuje, že báseň může být i tajemným zaklínáním a ví, že básník musí v každém okamžiku odkrývat neznámo.
