Daniela Písařovicová a Jiří Havelka

Daniela Písařovicová a Jiří Havelka | foto: Jakub Hněvkovský - Magnesia Litera

KOMENTÁŘ: Kdo je zná? Proč knižní ceny míří do začarovaného kruhu

  • 13
V úterý se na Nové scéně Národního divadla budou už pošestnácté udílet výroční knižní ceny Magnesia Litera. S výjimkou pár autorů jsou mezi nominovanými veřejnosti neznámá jména. Nedokáže kvalitní literatura oslovit čtenáře, nebo si ceny hrají na něco, co nejsou?

Na českém knižním trhu ročně vyjde kolem šestnácti tisíc titulů. Když odečteme všechny kuchařky, učebnice, praktické návody jak šít, malovat nebo stříhat, vyjde nám číslo, které dokazuje, že obsáhnout celou českou literární scénu za jedno období je téměř nemožné. Na rozdíl od filmu nebo divadla je vybírání toho nejlepšího, co rok přinesl, velmi náročné.

Existence výročních knižních cen, které se vždy pokusí shrnout a ocenit to nejlepší, co vzniklo, je zásadní. Tím zásadnější je, že nakladatelé, případně jiné právnické či fyzické osoby samy zodpovědně zhodnotí, které tituly do boje chtějí nebo naopak nechtějí poslat.

Tento samočisticí systém se ověřil v minulosti, za hranicemi Česka i u spousty jiných soutěží. Měnit by se rozhodně neměl. Už jen kvůli porotám, pro které by se muselo v jiném případě vyhodnocování toho nejlepšího stát celoroční prací na plný a možná i delší úvazek.

Každoročně spolek Litera obdrží nejvíce přihlášek v nejsledovanější kategorii Litera za prózu. Letos jich bylo 77 z celkem 352. A co porota složená mimo jiné z kritiků Petra Fischera nebo Ondřeje Nezbedy poslala do nejužšího výběru?

Témata velmi současná – hledání vlastní identity, strach ze samoty, problémy vyrůstání a dospívání nebo vyrovnávání se s minulostí. Ano, kniha Marka Šindelky Únava materiálu nebo jezero Biancy Bellové je vrcholem svého žánru, který si ocenění a uznání zaslouží, jen se člověk ptá – proč pořád tak vážně?

Pokládat si zásadní otázky a oslovovat společnost je nutné a takové tituly mají v nominacích své místo. Opravdu ale porota nedokázala v minulém roce najít mezi přihlášenými knihu, která by dokázala čtenářovu duši na chvíli pohladit nebo dokonce pobavit? Snad jedinou výjimkou je Ladislav Šerý a jeho Nikdy nebylo líp, které hořkosladce hodnotí osudy „pražské hospody“. V odůvodnění nominace se pak sama porota dopouští vtipu: „Pražská hospoda se intelektuálně neztrácí, ale jako by se zasekla v bludném kruhu.“

Zajímavý souboj letos přinese kategorie knih pro děti a mládež, kde porota vybrala tituly, které ctí dětského čtenáře a váží si jeho mysli. Zdali zvítězí příběh Řvi potichu, brácho, který malého čtenáře seznamuje s autismem a Aspergerovým syndromem, originální Překlep a Škraloup nebo Hravouka Terezy Vostradovské, těžko soudit.

Výběr z nominací

Magnesia Litera 2016

  • Bianca Bellová
    Jezero
  • Marek Šindelka
    Únava materiálu
  • Ladislav Šerý
    Nikdy nebylo líp
  • Tomáš Gabriel
    Obvyklé hrdinství
  • Ivona Březinová
    Řvi potichu, brácho
  • Ondřej Muller, Rostislav Walica
    Dobrodružný svět Zdeňka Buriana
  • Ondřej Kundra
    Putinovi agenti
  • Ondřej Nezbeda
    Průvodce smrtelníka

Ze vzdělávacího hlediska jistě vítězí poslední zmiňovaná autorka, která navíc publikaci doplnila i o interaktivní hru, naopak nápadem a provedením jasně vyhrává Překlep a Škraloup autorské dvojice Tomáš Končinský a Barbora Klárová. Ať už ale hlasování v této kategorii dopadlo jakkoliv, děti mohou být spokojeny. Každá z nominovaných knih v kategorii jim určené je totiž malým vítězstvím.

Na rozdíl od některých jiných cen udílení Litery nepřináší příliš trapných a hlavně zdlouhavých momentů. Hlavně díky talentovanému a nyní už ověřenému výkonu dvojice Daniela Písařovicová a Jiří Havelka, který jakožto člen souboru VOSTO5 vždy přijde s originálním nápadem a možná i překvapením. Snad jednou nastane moment, kdy překvapí i nominace. Nemusí se hned vytvářet senzace, trocha toho napětí by však neuškodila. Mnohým by to udělalo radost.

Spolek Litera se snaží nominované knihy podporovat mnoha způsoby. Ať už jde o autorská čtení autorů, která probíhají v Praze před slavnostním ceremoniálem, nebo o televizní spoty ve vysílání ČT. To všechno je velmi cenná propagace, která knihám asi dost dobře zaručí pár set prodejů, což je v českých vodách stále dost. Ani tato snaha však z cen ve výsledku neudělá tak sledovanou záležitost, jakými je Český lev nebo Český slavík.

Možná je to dobře, možná má literatura zůstat tím neposkvrněným uměním, které se bude držet při zemi a nebude vytvářet velesenzace. Ale kdo nikdy nic nového nezkusil, nikdy nic nového nepoznal. A literatura o tom ví své.