NEPŘEHLÉDNĚTE
Koncert Madonny jsme sledovali on-line ZDE
Psát o Madonně je nevděčný úkol už jen z toho důvodu, že ze sebe nemůžete udělat nic jiného než blbce. Zvláště pokud se samotná zpěvačka skrývá za šalebnými mediálními závoji, které nekryjí žádné skutečné tělo, ale pouhý fantom, prchavou vůni kombinující přání někoho obdivovat, nechat se bezpečně dráždit a "být u toho".
Nemá smysl psát, že Madonna je průměrná zpěvačka, jejíž poslední desky nemají šmrnc, svými provokacemi klátí pouze mrtvé modly, případně že její didaktická sdělení mají váhu pouze v té míře, v jaké se chcete nechat vychovávat popovými hvězdami.
Klasickým příkladem je takzvané falešné ukřižování na kříži. Neteče při něm žádná krev, nikdo se neobětuje, obloha se nezatáhne. Místo tří králů a římských vojáků čelíme pouze najatým tanečníkům a útoku na církev, která místo zubů už dávno spoléhá na protézu.
Stejně tak lze pochopit, že Madonna je vlastně jednou z mála - pokud ne jedinou - přežívající ženskou ikonou, kterou současné zpěvačky typu Britney Spears či Christiny Aquilery nemohou nahradit.
Ne proto, že by byly horší, nebo lepší, kvalita přece nehraje roli. Nejsou tu ale dostatečně dlouho, aby se staly ikonou, a nemají čas ani prostor se ikonou stát. Čím dál rafinovanější, profesionálnější a do sebe zavinutější hudební průmysl v 80. letech složil maturitu, dnes končí vysokou.
Skandály či porušování tabu dnes mají jiné parametry. Kdyby dnes Britney Spears na pódiu souložila s oslem, můžete se vsadit, že za týden to někdo jiný provede s ježkem. A třeba i v kleci.
Pokud Madonna svého času dráždila například skladbou Like A Virgin, dnes jsou všechna ta vypadlá ňadra pouze zárodkem slibného nadechnutí a dlouhodobé, vzrůstající a opakující se frustrace.
Zpívá-li dnes Madonna tento svůj slavný hit, u kterého si bylo možno v osmdesátých letech představit, že kdosi skutečně miluje ženu jako kdyby byla stále pannou, dnes člověk odchází z koncertu s pocitem, že se miloval s padesátiletou ženou, u které si onen slogan nelogicky zaplatil.
Astmatický popový svět uzavřel s Madonnou jakousi opoziční smlouvu o vzájemné podpoře a toleranci. Zpěvačka nabízí samu sebe jako exkluzivní ikonu, neboť z vyschlé země současného popu nedokáže vyrůst žádná další. A pop, rozpustilá balerína mezi žánry, může dál předstírat, že je stále mladý, svěží a dráždivý.
Madonnin koncert je sice vizuálně nesmírně přitažlivý, divoký a v pravém smyslu bombastický, ale ve výsledku je to jen produkt různých show z MTV. A stejně tak jako kdybychom vypnuli televizi, odcházíme z koncertu z pocitem, že nás ta pravá show teprve čeká.
Jít na koncert Madonny je jako jít do cirkusu, kde však nemají žádné šelmy, žádné krotitele, dokonce ani smutné šašky. Pouze tancující opičky.
DÁLE ČTĚTE
Madonna se zpovídá: průvodce koncertem
Madonna není posvátná kráva, říkají kritici
Madonna je v Praze, zbývají stovky lístků
