Madonna - Confessions Tour, Millennium Stadium ve waleském Cardiffu (30. července 2006) | foto: Profimedia.cz

Madonna není posvátná kráva, říkají kritici

  • 113
Střízlivý odstup a místy i výrazně záporný pohled na Madonnu si přes značnou mediální masáž zachovávají někteří z významných českých hudebních odborníků a publicistů.

ČTĚTE TAKÉ
KONCERT MADONNY V PRAZE ON-LINE
Madonna je v Praze, zbývají stovky lístků

Při sledování médií všech typů může za poslední týdny snadno konzument získat dojem, že dnes a zítra v Praze vystoupí spasitelka světové hudby a kultury jako celku. Na rozdíl od davu, který reklamní strategii Madonnina týmu vzal - možná trochu podvědomě a proti své vůli - za svou, řada známých hudebních publicistů bezbřehé nadšení nesdílí.

"Abych řekl pravdu, Madonna mě vůbec nezajímá," řekl iDNES doyen české hudební publicistiky Jiří Černý. "Vlastně ani nemohu říct, že se mi nelíbí, protože jsem už nejméně deset let necítil potřebu si ji poslechnout nebo se podívat na její koncert. Je přece tolik krásné hudby!"

"Kdybych potkal jediného člověka, jemuž věřím a který by mi řekl, abych si ji poslechl, protože to stojí za to, udělal bych to. Ale nikoho takového neznám," dodává Černý.

Podobný nezájem sdílí i Černého kolega Radek Diestler: "Typická scéna z těchto dní. ´Jdeš na Madonnu?´. Já: ´Ne.´ Nevěřícný pohled. ´Proč ne?´ ´Proč jo?´ ´Tebe ta show nezajímá?´ ´Ne.´ ´Aha, ty Madonnu odmítáš?´ ´Ne, mě akorát nezajímá.´ To poslední – že Madonna může někoho, kdo ještě notabene léta působí v oboru, nezajímat – překvapí nejvíc."

Z mizerné zpěvačky průměrná
"Tazatel předpokládá, že bych na koncert šel kvůli show. Ale já rostl v době, kdy byla nejdřív hudba a pak ty opičky okolo," vysvětluje Diestler důvody svého nezájmu. "Co by mě mělo ještě přesvědčit? Pověst kontroverzní paní? Žel, pamatuji ranná převtělení v MTV-cuchtu, která, ač měla působit na libidélko nebo dorostenecký ztopořečník, nepůsobila, naopak tu paní zprotivila."

"Madonna začínala jako mizerná zpěvačka, a dneska je zpěvačkou průměrnou," odpovídá na otázku, co si o Madonně myslí jako o umělkyni vedoucí kulturní rubriky týdeníku Reflex Milan Tesař.

Ještě tvrdší je Tadeáš Haager, jeden z nejzajímavějších představitelů mladé generace hudebních publicistů: "Madonna zpívá falešně, Madonna umí hrát na kytaru asi tak jako Aneta Langerová, což znamená, že neumí hrát na kytaru. Jediné, co dovede předvést, je opulentní šou, které se ale dočkáme tak jako tak každý rok na Silvestra v televizi, a to mnohem levněji."

"Madonna je skvělým příkladem toho, jak dokonale umějí nové technologie ´odvést pozornost´," uvádí Milan Tesař k důvodům úspěchu Madonniných nahrávek. "Invenční přístup producenta zasadí i fádní hlas a melodii do tak zajímavého hudebního kontextu, že lze prakticky každou písničku doposlouchat s určitou mírou zaujetí do konce. Což ovšem nemá nic společného se zpíváním."

V roli geniální posvátné krávy
A proč je takový zájem o koncert (méně než) průměrné zpěvačky? Tadeáš Haager tvrdí: "Pro jejího fanouška jsou úvahy o kvalitě irelevantní. Člověk, který jde na její koncert, nevidí jako problém, když to Madonně moc nezpívá, nebo to, že její poslední deska zoufale postrádá nápady. Madonna je pro člověka, který dá za lístek několik tisíc, ikonou. A ta se nehodnotí, ale obdivuje."

DÁLE ČTĚTE
Madonna se zpovídá: průvodce koncertem

Někteří publicisté ve svém radikálním názoru neváhají ani střelit do vlastních řad jako třeba redaktor časopisu Instinkt a uznávaný odborník na americkou nonkonformní kulturu Josef Rauvolf: "Je docela zábavné číst recenze, plné adorujících vět. Madonně se totiž skvěle podařila jedna věc - zmanipulovat nejen média, která skáčou, jak ona pískne, ale také hudební publicisty."

"Dostala se do pozice jakési posvátné krávy, zcela neomylné a téměř geniální," vysvětluje Rauvolf. "Opak je přitom pravdou. Madonna a nové směry? Ale kdepak, to jen velice šikovně rozmělňuje a prodává hudbu, která již je, osvojuje si trendy, které již vznikly."

Chce to trochu nadhledu
I k Madonně jako ztělesnění provokatérky je Rauvolf skeptický: "Láme se do již otevřených dveří, žádné futro s sebou nebere. Jistě, půjčuje si křesťanské symboly, ví, že kolem toho bude mediální humbuk, jí se však nic nestane. Když je ale tak odvážná a ráda šokuje, co kdyby si podobně pohrála se svatými motivy takových muslimů?"

Rauvolf ovšem není jediný publicista, který kroutí hlavou nad záplavou více a často spíše méně smysluplných informací o Madonně. Redaktor Lidových novin Petr Vizina říká: "Zájem o Madonnu mi připadá pochopitelný, nicméně bych čekal trochu nadhledu, alespoň u hudebních publicistů a církevních hodnostářů, kteří se blamují tím, že mluví o tom, čemu nerozumí."

A Radek Diestler dodává: "Záplava zpráv o každém kroku ´paní královny´ odpovídá její pověsti a době, v níž mediální slovní průjem není postižením, ale normou. Na to, že význam události se měří počtem slov, která se o ní nablijí, už jsme si mohli zvyknout. Doba je taková a my s ní nic neuděláme. Je-li nám to protivné, ignorujme to. To je to nejlepší, co můžeme udělat."