Nosič se skládá ze tří částí, tou hlavní je přirozeně koncert. Sedmnáct písní bylo natočeno začátkem letošního roku v malém klubu v Los Angeles. Prostředí umožnilo zaznamenat a doslova do divákova pokoje přenést nádhernou intimní atmosféru, která se k písním Madeleine Peyroux dokonale hodí.
Živá nahrávka vznikla ještě před vydáním posledního studiového alba zpěvačky Bare Bones, které vyšlo na jaře, nicméně velká část repertoáru pochází právě z něj. Setlist (mimochodem, v bookletu DVD nadepsaný rozkošně makarónsky "la setlist") byl doplněn písněmi z dalších dvou alb, produkovaných Larrym Kleinem, tedy Half the Perfect World (2006) a Careless Love (2004).
Madeleine Peyroux je "jen" dobráČtěte recenzi studiového alba Bare Bones |
Larry Klein, slavný samozřejmě jako dlouholetý spolupracovník (a ex-manžel) Joni Mitchell, kterou s jejím folk-jazzovým crossoverem můžeme považovat za jednu z předchůdkyň Madeleine Peyroux, je dobrým duchem i tohoto koncertu. nejen jako baskytarista; byl to bezpochyby on, kdo shromáždil mimořádně zajímavou kapelu, v níž hrají slavní klávesisté Jim Beard a Sam Yahel či multiinstrumentalistka Lisa Germano, známá písničkářka, zde působící jako hráčka na housle, mandolínu a zvonkohru.
Koncert působí velmi soudržně, paradoxně působí "méně jazzové" a "více písničkářsky" (Dají se ale vůbec takové poměry kvantifikovat? A má to smysl?) než studiová alba Madeleine Peyroux - a to přesto, že by živé podání teoreticky mohlo muzikanty vybízet k větším exhibicím. Ale nevybízí - všichni hrají zcela disciplinovaně (což vůbec nepopírá tvůrčí přístup a osobní zaujetí) ve prospěch písní a zpěvačky.
A tak se kromě najazzlých písní z dílny Kleina, Peyroux či Waltera Beckera (Steely Dan) s nimi beze švů pojí třeba vyložená folkárna prvních dvou jmenovaných River Of Tears, pařížský valčíček Serge Gainsbourga La Javanaise nebo "baróza" Between The Bars Stevena Paula Smithe, opět ve valčíkovém rytmu, jakoby vystřižená z nejranějších Waitsových desek.
Součástí disku je v sekci bonusů také dokumentární film o zpěvačce. A je-li řečeno film, opravdu se o film jedná, nikoli jen pár rychle položených a halabala střižených otázek někde v šatně. Zajímavé vzpomínky na zpěvaččinu kariéru provázejí mj. kuriózní záběry z jejích někdejších pouličního vyhrávání.
Na film logicky navazuje jako další bonus pět písniček, natočených Madeleine Peyroux jen s akustickou kytarou. Jednou z nich je mimochodem i Getting Some Fun Out of Life, jedna z písniček, které v jejím raném repertoáru způsobily srovnávání Madeleine Peyroux s Billií Holiday.
I když by se za něj jistě žádná zpěvačka stydět nemusela, dnes platí, že Madeleine Peyroux zpívá hlavně sama za sebe. Nalezla si mezi jazzem, folkem, popem a třeba i šansonem svou vlastní cestičku, podobně jako třeba Cassandra Wilson či Norah Jones. A velmi příjemné DVD Somethin´ Grand to jen potvrzuje.
Madeleine Peyroux: Somethin´ Grand
vyd. Decca/Universal, čas: 142 minut
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
