Narodil jste se v japonském Hokkaido, kde jste také vystudoval pedagogickou univerzitu, jak jste se najednou ocitl v Evropě?
V roce 1992 jsem byl pozván do Charleville-Méziéres, sídla mezinárodní loutkářské instituce nazvané UNIMA, kde jsem spolupracoval na projektu Babylónská věž. Tato hra vznikla v koprodukci mezinárodního institutu, Francie a DAMU v Praze. Na projektu spolupracovalo původně třicet herců, ale když se rozhodlo, že bude tento projekt prezentován v Praze, bylo jasné, že se to bude týkat jen malé části účinkujících. Já jsem se tam tehdy setkal s Josefem Kroftou, režisérem divadla Drak a začal jsem uvažovat o cestě do Prahy. Měl jsem to štěstí, že jsem získal stipendium a byl mezi šesti herci, kteří hráli celé léto v Divadle v Celetné Babylónskou věž.
Jak jste se dostal k výuce na pražské DAMU?
Jelikož jsem získal stipendium, tak jsem se ocitl na DAMU původně jako student a studoval jsem dva roky loutkářskou scénografii. Potom jsem tam zůstal, ale už jako učitel. V Hokkaido na pedagogické univerzitě jsem získal licenci jako učitel umění, takže jsem se v roli učitele neocitl úplně náhodou.
Vidíte nějaký rozdíl mezi českými a japonskými studenty?
Čeští studenti jsou velice kreativní a mají často bláznivé nápady, což je pro tuto práci důležité. Občas však skáčou z nápadu na nápad a jakmile se objeví nějaké komplikace, třeba finanční, tak se hned vzdávají. Japonští studenti naopak čekají na to, co jim řekne učitel a raději se přizpůsobují jeho myšlenkám. Jsou však velice pracovití a co začnou, tak většinou dotáhnou do konce.
Právě jste odehrál představení Macbeth, jak jste se vůbec dostal k tomuto tématu?
Přemýšlel jsem o tom zpracovat nějaké téma od Shakespeara a pro loutkové divadlo byl nejvhodnější Macbeth. Je to totiž jediná hra, která se dá udělat jako krátký koncentrovaný příběh. Všechny ostatní hry vyžadují delší časovou plochu. Macbeth je i dnes moderní a dá se tedy dobře aplikovat na dnešní dobu.
Jakým způsobem vyrábíte své loutky?
Všechny loutky jsou vyráběné kašírováním. Jinak mám dva způsoby, jak postupovat. Když si vyrábím loutky na turné, musí být především lehké a pevné. Takové loutky musí opravdu vydržet i náročné převozy. Pokud dělám loutky, se kterými se nehraje každý den, ale jsou určené například pro výstavy, používám mimo papíru a textilu také dřevo. Jelikož jsem výtvarně vzdělaný všechnu práci na loutkách si dělám sám a občas využiju zručnosti své ženy Kaori, která mi pomáhá se šitím kostýmů pro loutky.
Kde všude už jste se svými loutkami vystupoval?
Těch míst je opravdu mnoho, hrál jsem například v New Yorku, v Aténách nebo v Berlíně. V roce 1997 jsem v rámci turné LES vystupoval v padesáti městech a celé turné obsahovalo téměř devadesát představení.
 Z představení Macbeth |
