Já patřím k té generaci, kterou vidíte ve filmu Perný den. Pro mě slogan "She Loves You Yeah, Yeah, Yeah" byl totálně na přesné adrese.
Začal jsem mít problémy. Kámoš mi najednou vytýkal, proč jsem nepřišel hrát hokej. Radši jsem poslouchal magnetofon Sonet-Duo, na který jsem si nahrával muziku. Úplný konec nastal tehdy, když jsem viděl Beatles v televizi. Poprvé přistáli v Americe. John Lennon vystoupil z letadla s koženou čepicí na hlavě a rebelsky vyplázl jazyk do kamery. Připadal mi jako obrovský borec, dodnes mě ty záběry berou. Díky Beatles jsem skončil u populární hudby.
Pamatuji si Paula McCartneyho, jak se ve filmu Perný den podepisuje levou rukou, na které má takový řetízek. Podobný jsem měl i já a stejně jako Ringo Starr jsem nosil samé prsteny. Kvůli Beatles jsem měl první konflikty ve škole. Nechal jsem si narůst dlouhé vlasy. Takřka násilím mi je ostříhali.
Doma jsme poslouchali Beatles. Všichni jsme seděli v obýváku a polouchali tehdy novou desku Help. Maminka a tři bratři, jen otec nebyl doma. "Tak, co na to říkáš?" Každá skladba byla překvapením. Nikdy to nebylo tak, jak jsem čekal, a nikdy to nebylo to, co před tím.
Mezi Paulem a Johnem nebyl rozdíl
Paula McCartneyho jsem si všiml hned od začátku. Angličani pro něho mají výraz all arounder. Paul McCartney zahraje na každý nástroj, který mu přijde do ruky. Takový člověk je pro kapelu požehnáním. Příspíval ke všemu, co kapela dělala. Například Ticket To Ride je jasná "lennonovka", ale bez Paulovy zvlášní hry na kytaru, basu, i jeho aranžmá bicích a doprovodného vokálu by zněla asi hůř. A způsob, jakým Paul posunul hru na baskytaru, je prostě úžasný. Když Beatles točili Sergeanta Peppera a pozvali do studia symfonický orchestr, jedině Paul s ním dokázal komunikovat.
Paul psal výjimečné skladby a odjakživa pro mě byl stejně důležitý jako John. Jeden i druhý uměli jedno i druhé. John dokázal odkřičet skladbu Twist And Shout, ale to samé zvládl Paul, když zpíval Long Tall Sally nebo Kansas City. Není mezi nimi rozdíl. V době Beatles byli naprosto rovnocenní.
Neexistuje album Beatles, na kterém by Paul neměl výjimečnou píseň. All My Loving, Can't Buy Me Love, Yesterday, Michelle, Drive My Car, Eleanor Rigby...
Paul vytvořil celý koncept desky Sergeant Pepper´s Lonely Hearts Club Band a odvedl na ní tolik práce, že to nemá smysl konkretizovat. V roce 1966 byl Paul avantgardní umělec, který se zajímal o vážnou hudbu, filmy, výtvarné umění a jenž si úmyslně koupil dům blízko studií Abbey Road, aby tam byl kdykoli schopný nahrávat. Paul táhl kapelu novými nápady a držel ji v době, kdy zemřel manažer Brian Epstein.
Paulovo šéfování bylo dobré ale i špatné v tom, že na to začali být ostatní tři Beatlové alergičtí. Byly to osobnosti, které si nedaly do všeho mluvit. Když je nestmeloval nikdo zvenčí, nesnesli, aby byl jeden z nich šéf. To se do té kapely nehodilo.
Paul sice odešel oficálně od Beatles jako první, ale byl to John, který skupinu opustil. Paul měl Beatles nejvíc rád a nejméně si přál jejich rozpad.
Sólová dráha
I po rozchodu Beatles Paul potřeboval kapelu. Byl na ni zvyklý, proto založil Wings. Začali znovu hrát v malých klubech, postupovali od menších koncertů až po obrovské světové turné.
Paulovi prospívalo, když měl kolem sebe osobnosti, které mu řekly svůj názor na jednotlivé skladby a korigovaly ho. Svědčilo mu mít Johna po boku. Spousta lidí s mylně myslí, že Paul skládal jenom slaďáky a John je pravý rocker. Logicky to vzniklo na základě jejich sólových kariér.
Ale to už byl trochu jiný Paul, šéf, boss, který ztratil oponenturu. Nikdo se mu neodvážil říct, že udělal chybu. Všichni byli rádi, že si s ním můžou zahrát. I největší génius potřebuje slyšet, že někdy mýlí. Ale nestojí o to. Paul si asi říkal: "Proč bych měl někoho poslouchat? Můžu si dělat co chci."
Lidi od Paula chtěli, aby překonal Beatles, ale nebylo to možné. John Lennon vytvořil něco unikátního, protože vědomě nekopíroval Beatles. Obklopoval se lidmi, kteří nebyli fandové Beatles. Kdežto Paulovi to stále něco říkalo.
Beatles nikdy nepřestali Paulovi chybět. Je to vidět i na současných koncertech. Paul hraje především písně Beatles a já jsem mu za to vděčný.
Hezoun Paul, ženy a peníze
Paul byl velmi fotogenický člověk. V Americe Beatles prezentovali přes něho. On byl ten fešák. V televizní Ed Sullivan Show, na které se Beatles poprvé představili Americe, kamery nejčastěji zabírají Paula. Byl jednoznačně nejpohlednější a měl za sebou spoustu vztahů. Paul a děvčata, to šlo v šedesátých letech pěkně dohromady. Potom, když se oženil, byl úplně jiný a nastal pro něho život vzorného manžela.
Paul pocházel z chudších poměrů. Když se sblížil s rodinou své tehdejší přítelkyně Jane Asherové, poznal, jak vypadá život střední třídy. Jane byla vzdělaná v klasické hudbě, to Paul neměl. Jeho otec byl kapelník.
I na svoji první manželku Lindu Paul dal. Hrála v jeho kapele Wings na klávesy, přizval ji jako spoluautorku. Také nová žena Heather Paula inspiruje, i když nepíše písničky. Dokážu si představit, že se jí často ptá na názor.
U Lennona i McCartneyho bylo důležité, jaké mají manželky. Možná je to tím, že oba jako chlapci ztratili matku. Neříkali svým ženám: "Půjdeme spolu na večírek, ale do muziky nám nekecejte." Oni své písně klidně konzultovali s partnerkami nebo manželkami.
Beatles zpočátku nebyli obrovsky majetní. Byli tak bohatí, aby se nemuseli starat o to, kolik bude stát orchestr, který si pozvou na natáčení Sgt. Peppera. V tom měli totálně zelenou. Mohli si cokoli vymyslet a zrealizovat. Měli sice své domy, auta, ale nebyli zabezpečení tak, jak si lidé mysleli. Žádný muzikant nebyl v šedesátých letech tak bohatý, aby se dostal do žebříčku deseti nejmovitějších lidí v Británii.
Beatles začali být paradoxně bohatí v sedmdesátých letech, kdy získali výhodnější smlouvy. Paul se v tom naučil chodit, když se začal starat o sebe, založil si rodinu a pustil se i do podnikání. Šoubyznys ho štval ze všech nejméně. Dokázal si rychle zvyknout na pravidla, ze kterých byl John úplně vytočený a George je upřímně nesnášel.
Díky, Paule
Paulovi svědčil stres, i když to zní krutě. Když měl natáčet sólové album Band On The Run, členové Wings nechtěli odletět do Lagosu, kde bylo zamluvené studio. Paul odmítl zrušit natáčení a prohlásil: "Když nikdo neche, poletím sám." Žena Linda a muzikant Denny Laine jeli nakonec s ním. Spousta věcí ve studiu nebyla hotová, přišly do toho zmatky, stres, nepohoda, rozpadající se kapela. Dokonce je tam přepadl nějaký gang a byli rádi, že vyvázli se zdravou kůži.
Za těchto okolností Paul natočil své nejlepší album. Byl přinucený hrát všechno sám s Denny Lainem. Ze situace, která vypadala jako totální prohra, se zrodila Paulova nejlepší deska. Na koncertech z ní teď hraje písně Jet, Let Me Roll It nebo Band On The Run.
Paul vždycky rád hrál. Má to rád. Každý nástroj ho oslovuje. Baví ho basa, kytara, bubny, má rád živé hraní. Byl jediný z Beatles, který opravdu rád hrál. On to nemohl vydržet a novou kapelu si prostě musel založit. Jak je vidět, drží ho to dodnes.
Nedokážu si svůj život představit bez muziky Beatles. Myslím, že v tom nejsem sám. Vždycky jsem záviděl bratrovi, že je v roce 1964 viděl. Já jsem to štěstí neměl. Až Paula jsem viděl poprvé loni ve Vídni, a teď mám tu možnost podruhé.
O koncertu Beatles jsem měl představu, že přijdou, jenom zamávají a odejdou. Není k nim co dodat. Pro mě Paul nemusí přijít a potvrdit své kvality na pódiu. Ty jsou už zaznamenané.
Kdybych se s ním setkal, asi bych řekl jediné: Thank You. Děkuji.
