Nizozemský grafik a kreslíř Maurits Cornelis Escher (1898 - 1972) patří k nejoriginálnějším výtvarníkům 20. století. Do svých slavných děl (patřících doslova mezi kultovní, ožívající často i na nejrůznějším "merchandisingu" od seriózních reprodukcí přes trička až po pokleslé laciné cetky) vkomponoval své specifické vnímání reality, poznamenané mimo jiné zvláštním pohledem na perspektivu.
Další jeho slavná díla na principu, ne nepodobném klasickému hudebnímu minimalismu, pracují s vyplněním prostoru opakujícími se a přitom se mírně měnícími motivy. Přestože však Escherovo dílo bylo až "matematicky" propočteno a jeho autor musel dokonale pracovat se zákony geometrie (zhusta hlavně proto, aby je vlastně popřel), absolutně se z něj nevytratil silný estetický atak. O čemž konec konců svědčí i fakt, že jeho grafiky oslovují kromě dospělých i děti.
"Vaše malá dcerka není první dítě, které moje obrazy baví. Jejich zájem je pro mě věc cti," napsal v jednom z dopisů, které jsou v knize citovány. Z publikace M. C. Escher pocházejí i následující umělcovy citáty, které si poznamenal, napsal do dopisů nebo pronesl při přednáškách.
"Možná, že vše, za čím se ženu, je úžas, a tak se snažím vzbudit u svých diváků jen úžas. ´Krása´ je občas hnusný business."
"Přicházejí mladí lidé, kteří ke mně přicházejí a pořád mi říkají: Vy také děláte op-art. Nemám nejmenší tušení, co je to op-art. Tyhle věci dělám už třicet let."
"Jací patetičtí otroci dominantní gravitační síly, která má moc nad vším na zemi, to jsme! A pak ten pravý úhel mezi horizontálou a vertikálou! Téměř všechno, co konstruujeme a dáváme dohromady: domy, místnosti, skříně, stoly, židle, knihy, jsou všechny z principu pravoúhlé krabice. Opravdu jsou neskutečně nudné a štvou mě, ty pokoje se čtyřmi stěnami, všude ty samé pravé úhly. Naše jediná útěcha je, že si nemůžeme pomoci. Není to naše chyba: ať už se nám to líbí či ne, musíme poslouchat tíhu, našeho tyrana."
"Když jsem se po střední škole stal studentem Harlemské školy stavebního inženýrství a dekorativních umění, unikla mi o vlásek šance stát se užitečným členem společnosti."
"V období mezi dvěma obrazy shledávám sebevraždu zajímavou myšlenkou."
"Ve chvílích velkého nadšení se mi zdá, že nikdo na světě ještě nikdy neudělal něco tak krásného a důležitého."
