Buddy Holly, Jimi Hendrix, Jim Morrison, Janis Joplin, Brian Jones, Elvis Presley, John Lennon, John Bonham, Sid Vicious, Freddie Mercury, Kurt Cobain a mnozí další rozhodně nezemřeli sešlostí věkem a paradoxně právě jejich tragické odchody ze světa pomohly vtisknout jejich vlastnímu žánru pečeť nesmrtelnosti.
Jedna rocková tragédie se stala právě před třiceti lety. Dne 20. října 1977 se do bažin u Gillsburgu ve státě Mississippi zřítilo letadlo, které vezlo z koncertu na Louisianské univerzitě americkou rockovou skupinu Lynyrd Skynyrd. V troskách zahynuli tři její členové včetně zpěváka a vůdčího ducha Ronnieho van Zanta. Havárie přervala slibnou kariéru - skupina na dlouhou dobu skončila, ostatní se rozešli k vlastním projektům a činnost pod původním názvem a v obměněné sestavě obnovili až v roce 1991.
Od té doby skupina dál úspěšně funguje, koncertuje a natáčí, léta největší slávy už má však za sebou. Přitom v polovině 70. let měli Lynyrd Skynyrd opravdu slušně "našlápnuto" do světa. Tenkrát platili za stylotvornou kapelu, která rozhodujícím způsobem definovala tzv. jižanský rock - energickou směsici blues, boogie, country a hardrocku, v jejich případě navíc opepřenou fascinující souhrou a dlouhými virtuózními sóly tří kytar (u nás se právě touhle skupinou dlouho inspiroval Hejmův Žlutý pes).
Původně parta středoškoláků z Jacksonvillu na Floridě se od konce 60. let pomalu, ale důsledně vypracovávala z lokální atrakce na vyhledávanou koncertní senzaci a svou tvorbu korunovala v letech 1973-77 postupným vydáním pěti alb, z nichž každé patří do zlatého fondu rockové hudby.
Podivný název kapely je údajně parafrází jména jejich školního tělocvikáře Leonarda Skinnera, který v 60. letech šikanoval místní "máničky". K těm sice Lynyrd Skynyrd patřili, ale s intelektuálním univerzitním liberalismem hippies měli pramálo společného - na to v nich byl příliš silně zakořeněn jižanský patriotismus a tradicionalismus.
Ostatně ve své snad nejslavnější skladbě Sweet Home Alabama z roku 1974 ironicky zúčtovali s "květinovým dítětem" Neilem Youngem za jeho - vůči Jihu kritickou - písničku Southern Man. V jejich textech nenajdeme žádnou mírotvornou angažovanost či politickou korektnost, spíš jednoduchou romantiku dlouhých cest a osamělých střelců v zaprášených lokálech, oslavu hrdosti, lásky, víry, tvrdé práce a také potoky whisky.
Lynyrd Skynyrd zkrátka určitě nejsou nic pro modernisty, experimentátory či alternativce. Milovníci skvěle vystavěného a kvalitně zahraného klasického rockového modelu si je však dodnes vychutnávají jako lahev dobře uleželého bourbonu.
